Někdy stačí pouhých pár slov, aby se ozvaly temné síly.

Před třemi lety jsme si s kamarádkami Romanou a Jitkou udělaly dámskou jízdu. Naši manželé odjeli rybařit do zahraničí a my jsme tak měly čas pro sebe. Pozvala jsem obě celoživotní přítelkyně k nám.

Zmínila se o ďáblovi

Program nejprve probíhal tak, jak to na podobných akcích bývá: bílé víno, vzpomínky, běžné ženské povídání. Romana potom přišla s nápadem, že bychom si mohly zahrát nějakou společenskou hru.

Vytáhla jsem ze skříně Člověče, nezlob se, které jsem naposledy hrávala s dětmi, když byly malé.

Kamarádky souhlasily. Dost nás to bavilo, hlavně mě, protože jsem vyhrávala. Hodně často mi padaly na kostce šestky. Jitka mi řekla, že by šestka neměla padnout třikrát po sobě, protože pak dává dohromady ďábelské číslo 666.

Já jsem to brala spíš jako vtip a poukázala jsem na to, že se to stejně tak často nestává. Jako by ale osud chtěl dokázat, že nemám pravdu, vzápětí mi skutečně třikrát po sobě padla šestka.

Hru jsme nedohrály

Naší první reakcí byl smích, ale ten netrval dlouho. Zničehonic se začaly kolem nás odehrávat záhadné věci. Všechna světla blikala, střídavě zhasínala a znovu se rozsvěcela.  V koupelně začala sama od sebe téct voda.

Ačkoliv venku byl klidný večer, náhle se otevřelo okno, jakoby pod poryvem větru.

Vyděsilo nás to a nebyly jsme schopné slova. Po chvíli všechny ty děsivé jevy přestaly, ale ani jedna z nás se nedokázala pohnout. Hru už jsme dál nehrály. Snažily jsme si vysvětlit, co se to právě stalo.

Jitka řekla, že za to může ona, protože těmi řečmi o ďáblově číslu probudila temné síly, aby se předvedly.

Za jiných okolností bych se jí bývala vysmála, ale po tom, co jsem právě viděla, jsem tomu věřila. Dál už se toho večera nic nestalo.

Člověče, nezlob se jsem od té doby ale raději už nehrála.Věcem mezi nebem a zemí se ovšem už nikdy nevysmívám, pokud o nich někdo začne přede mnou mluvit.

Věra R. (56), Brno