Jsou některé věci opravdu neodvratné a my jim jdeme vstříc, aniž bychom jim mohli zabránit?

Existují různé výklady snů a některé z nich si i protiřečí. Jeden z nich říká, že když někdo vidí vlastní smrt ve snu, většinou to znamená, že bude žít ještě dlouho.

Dalším vysvětlením je, že z našeho života odchází něco starého a ta smrt ve snu je prostě jenom symbolem. Ale co když někomu sen opravdu může přinést předpověď toho, jak a kdy zemře?

Po tom, co se stalo mojí kamarádce Vlaďce, věřím ze všeho nejvíc právě té třetí možnosti.

Sebe sledovala ze všech nejvíc!

Vlaďka byla odjakživa doslova posedlá esoterikou. Měla spoustu knížek o horoskopech, magii a věštění. A také několik snářů. Dokud byla vdaná, tak se těmto zálibám moc věnovat nemohla.

Manžel se jim spíš vysmíval a Vlaďka, která byla dost v jeho vleku, ho nechtěla zbytečně dráždit. Po rozvodu se ale na tajemné jevy vrhla ze všech sil. Možná v nich i trochu hledala útočiště proti pocitu osamění.

Někdy mě svými řečmi dokázala i naštvat, jako když třeba sledovala můj horoskop hodinu po hodině a radila mi, kdy mám co dělat.

Já jsem víc než hvězdám vždycky věřila sama sobě a tak jsem Vlaďku většinou „zlobila“ tím, že jsem se nehodlala jejími doporučeními řídit. Stejně jako některé své blízké nebo známé sledovala kamarádka i sebe; vlastně se dá říct, že ze všeho nejvíc.

Na svět se většinou dívala optimisticky, proto mě hned uhodilo do očí, když jsem jednoho dne na její tváři spatřila smutek a trápení.

Mělo se to stát brzy

Vlaďka se mi svěřila, že měla docela ošklivý sen o vlastní smrti. Protože své sny pravidelně sledovala, tak si i z tohoto pamatovala hodně podrobností. Stalo se to prý v nějakém městě, které nedokázala přesně určit. Zato čas byl jasný:

12 hodin a 35 minut, tedy něco přes půl hodiny po poledni. Ve snu svítilo slunce a lidé byli oblečeni jen lehce, takže k té události muselo dojít v letních měsících.

Kamarádka mi líčila, jak kráčela po chodníku a najednou svět kolem ní rychle potemněl, až se propadl do úplné temnoty. Jakoby zdálky pak viděla na chodníku své mrtvé tělo. Potom se probudila. Od té doby byla Vlaďka tím snem s předpovězenou smrtí skoro posedlá.

Pátrala v dalších a dalších knihách, co by takový sen mohl znamenat. Ptala se „kolegyň v oboru“, tedy žen, které se o paranormální jevy nebo výklady snů také zajímaly.

Dalo by se říct, že co člověk, to názor, ale většina z nich se shodovala, že je to skutečně předpověď nebo varování. Jedna známá dokonce Vlaďce s nadsázkou řekla, že čas smrti už ví, teď jenom zjistit den.

Nemohlo to být ve stáří, protože tělo, které viděla Vlaďka ležet na chodníku, se moc nelišilo od toho současného. A svět kolem také nevypadal jako nějaká vzdálená budoucnost.

Přišlo to nečekaně!

Během následujících tří let se v téhle divné záležitosti nic nestalo. S každým příchodem léta narůstal v kamarádce strach. Vyhýbala se návštěvám města, raději trávila teplé měsíce na chatě.

Jakmile přišly podzimní plískanice, Vlaďka se uklidnila a tak to zůstalo zase až do dalšího léta. Mohla jsem si ale vsadit, že každá druhá debata bude o té smrti ve snu. Jak ale ukázalo čtvrté léto, sen byl skutečně prorocký.

Jedno odpoledne jsem ještě s Vlaďkou mluvila a večer mi zavolala její dcera, že je mrtvá. Zemřela skutečně na ulici. Zradilo jí srdce. Nikdo z nás nevěděl, že ho má tak slabé, nejspíš ani sama Vlaďka ne.

V den, kdy musela do města kvůli neodkladné úřední záležitosti, šla po chodníku a náhle skoro vedle ní nahlas zatroubil náklaďák. Vlaďka, už tak s nervy nadranc, se polekala a ze šoku dostala infarkt.

Dalo by se namítnout, že celou tu dobu opravdu kráčela smrti vstříc, ale jak to, že se jí o tom předem zdálo? To neštěstí se totiž opravdu stalo ve 12 hodin a 35 minut!

Sylvie K., (49), Olomouc