Chyba, kterou nechtěně uděláme, může mít pro naši budoucnost i příjemné následky.  

Mám doma krabičku, ve které přechovávám ty nejcennější věci. Nejsou to žádné šperky nebo jiné cennosti. Jde o to, co je neopakovatelné a nenahraditelné, třeba svatební oznámení a fotografie. A také jeden dopis, který vlastně o mém životním štěstí rozhodl.

Dopis, který byl určen někomu jinému, než kdo ho dostal – a přece našel toho správného adresáta!

Začala jsem propadat panice

Dnes to mají mladí se seznamováním jednodušší. Těch možností, co se jim hlavně na internetu naskýtá! Kdysi to bývalo složitější. Všechno se muselo řešit pomalu, osobně.

Nebyly žádné mobily, takže nehrozilo, že se muž a žena rozejdou pomocí textové zprávy – jak se to stalo třeba mojí dceři. Tehdy se psaly dopisy. Já jsem nebyla tak odvážná, abych dokázala vyznat lásku nebo naopak někoho odmítnout z očí do očí.

Dopis pro mě byl tím nejjednodušším řešením. Bylo mi tehdy už čtyřiadvacet, což dnes není žádný věk. V minulých časech se ale společnost na neprovdanou čtyřiadvacetiletou dívku už dívala s podezřením, tím spíš, když to bylo na vesnici.

Také mě samotné se začala trochu zmocňovat panika. Jednu lásku jsem si kdysi prožila, jenže dotyčný mě opustil kvůli jiné dívce. Od té doby jako by se mi zájemci o vztah vyhýbali. A jak to tak bývá, potom se zničehonic objevili dva najednou.

Najednou jsem měla dva ctitele!

Nejprve mě zaskočil Milan, mladý řidič, který jezdil pravidelně do naší firmy. Jednoho dne mi celý rozechvělý předal dopis, s tím, že si ho mám přečíst až doma. Tak nějak jsem tušila, co v něm bude, protože už po mě předtím často házel očima.

V dopise mi vyznal lásku a uvedl mě tím do rozpaků. A jako bych toho k rozhodování měla málo, hned druhý den po Milanovi se mi začal dvořit i Kamil. Ten k nám pro změnu přijížděl z jedné obchodní pobočky.

Stejně jako Milana i jeho jsem delší dobu znala od vidění. Bylo to pro mě velké překvapení, protože jsem věděla, že po Kamilovi touží spousta svobodných kolegyň. Řadu z nich jsem považovala za hezčí než já.

Do nedávné doby jsem netušila, jestli vůbec někoho najdu a náhle jsem tu měla hned dva ctitele. Jenže kterého z nich jsem si měla vybrat? Oběma nápadníkům jsem se rozhodla odepsat písemně. Nepsala jsem žádné dlouhé vysvětlování.

Milanovi jsem napsala, že je mi to líto, ale mám už někoho jiného. Kamilovi jsem navrhla přímo rande v jedné kavárně.

Čekalo mě překvapení

Na to rande jsem se pak vydala se smíšenými pocity. Zjistila jsem totiž mezitím, že Kamil hodně využívá své přitažlivosti a je zvyklý mít několik vztahů najednou. Byl to prostě sběratel dívčích srdcí.

Dost mě to naštvalo a chtěla jsem mu říct do očí, co si o něm myslím. To byl jediný důvod, proč jsem na rande šla. K mému velkému překvapení jsem v kavárně našla Milana! Nechápala jsem, co tam dělá. Za chvilku jsem vše pochopila.

Jak jsem posílala oba dopisy najednou, zaměnila jsem obálky.

A protože jsem ani v jedné z těch odpovědí adresáta neoslovovala a začala je jen slůvkem „ahoj“, došlo Milanovi pozvání na rande, o kterém si myslel, že mu patří. Tvářila jsem se, že je vše tak, jak má být. V tu chvíli jsem byla za svůj omyl vlastně ráda.

A jsem ráda dodnes, protože jsem s Milanem už přes třicet let! Nebýt oné šťastné náhody s vyměněnými obálkami, neměla bych krásný vztah a tři skvělé děti.

Kamil se tehdy už neozval a svému manželovi jsem o svém omylu, který nás dal dohromady, řekla až po svatbě! Vzal to sportovně a společně se mnou se tomu zasmál.

Jana K. (55), Vysočina