Láska si nevybírá a přichází i tam, kde to není společensky vhodné. Nedá se ale zastavit.

Bylo mi padesát dva, když jsem přišla o svého manžela. I když jsem si ho nadevše vážila a oplakala ho, po roce jsem cítila, že nechci zůstat sama do konce života. Být vdovou v tomto věku ovšem vůbec nebylo jednoduché.

Muži podobně staří jako já byli většinou ženatí. Ti rozvedení toužili spíše po románku s mladou dvacítkou než se zralou ženou.

Nejprve šlo jen o práci

Syn i dcera byli už dospělí. Pravidelně mě navštěvovali a zajímali se o mě, měli ale vlastní život. Viděli, jak mě samota trápí. Začaly mi namlouvat muže na seznamce. To jsem ale odmítala. Smiřovala jsem se s tím, že lásku už nenajdu.

Jednoho dne mi zavolal Radek, bývalý spolužák. Rozjížděl firmu. Naše společná známá mu dala na mě kontakt, protože chtěl poradit s účetnictvím. Pozval mě na kávu. Probrali jsme pracovní věci, víc jsme nestihli, protože spěchal za klientem.

Překvapilo mě, když mi za týden zavolal znovu. Vždyť všechno, co potřeboval vědět, jsem mu už poradila předtím. Chtěl mě zase vidět. Nic jsem za tím nehledala, jen další pracovní setkání.

Tentokrát jsme se ale pro změnu k pracovním věcem ani nedostali. Mluvili jsme o našich životech, rodinách. Radek byl ženatý a měl dvě dospělé děti jako já. Od té doby jsme si sem tam zavolali nebo zašli na odpolední kávu.

Nezůstalo u jediné nevěry

Všechna naše setkání byla čistě přátelská – až do jednoho dne, kdy se Radek vracel ze zahrady a zavolal mi, jestli nechci třešně. Prý měli bohatou úrodu a už nevědí, co s tím dělat.  Pozvala jsem ho k sobě dovnitř.

Nabídla jsem mu, zda nechce zůstat na kávu. Souhlasil a naše setkání se zvrtlo zcela jiným směrem. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nepociťovala mezi námi chemii už dříve. Každou hříšnou myšlenku jsem ale zahnala. Radek byl totiž ženatý. V tu chvíli mi to ale bylo jedno.

Nechala jsem se strhnout danou situací. Když Radek odešel, styděla jsem se, co jsem to udělala. I jeho musely trápit výčitky svědomí kvůli ženě, protože se neozval dva týdny. Nakonec zavolal. Naše setkání se opakovalo.

Začali jsme se potají scházet pravidelně, vždy u mě doma. A pokaždé tehdy, kdy šel ze zahrady, a jeho žena netušila, že místo okopávání záhonků se věnuje jiné činnosti.

Problém je v tom, že syn i dcera mají klíče od mého bytu a občas se u mě zastaví, naštěstí vždy předem ohlášení. Nechci v nich budit žádné podezření. Nevím, jak bych vysvětlila, že mám poměr se ženatým mužem.

Dětem bych to nevysvětlila

Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přiznám se, měla jsem párkrát namále. Například když přišla dcera na oběd a všimla si, že v koupelně mám dva zubní kartáčky a na věšáku ručník navíc.

Bylo to tehdy, když Radkova žena jela s kamarádkou k moři a on mohl u mě přespat. Také trnu vždy, když mi zazvoní telefon, a nemohu ho zvednout, neboť volá Radek. Před dětmi to vždy zaonačím, že je to neznámé číslo, a to bude určitě nějaká reklama.

Jenže to začíná být nápadné. Syn a dcera se mě stále snaží s někým seznámit. Přemlouvají mě, ať si dám inzerát, dohazují mi různé starší kolegy z práce. Diví se, proč se tak bráním. Kdyby tak věděli, jak mi je s Radkem dobře a že už nikoho nehledám.

Nevím, jak tohle může dopadnout. Radek se rozvádět nechce, kvůli majetku, ale se ženou jsou spolu už jen na papíře. Já bych s ním ráda byla častěji. Mám chuť se podělit s dětmi o to, že jsem si někoho našla a že jsem opět šťastná.

Vím ale, že je to nereálné. Nepochopily by mě a bojím se, že i odsoudily. V očích svých potomků chce přece jen každý rodič vypadat jako správný člověk, a nedělat věci, za které by se měl stydět. Radka se ale vzdát nemíním…

Eva T. (56), Plzeň