Skoro celý živto jsem trpěla tím, že oje máma měla výhrady k tomu, co dělám. Vybrala jsem si nevhodnou školu, našla si podřadnou práci, provdala se za prevíta. Sebevědomí jsem měla na nule, a to se také odrazilo na mé psychice po rozvodu.
Místo, aby mě máma podpořila, pořád do mě ryla. Jednoho dne jsem jí ale od plic řekla, co si o jejím věčném kritizování myslím. Byla v šoku a neviděly jsme se pak celé měsíce! Doufala jsem, že mi zavolá a omluví se.
Po čtvrt roce se to konečně stalo. Padly jsme si do náruče a od té doby se náš vztah zlepšil. Myslím, že se v ní hnulo svědomí a uvědomila si, že by mě mohla ztratit. Mrzí mě jen, že jí to trvalo tak dlouho… Kateřina H., 67 let, Plzeň.
