Dostala jsem se do složité situace a nevěděla, jak dál. Výklad snů mi dal odvahu k nebezpečnému kroku.

Když jsem odmaturovala, najednou jsem si s rodiči nerozuměla a také jsem měla problémy s penězi. Odejít s domova a postavit se na vlastní nohy jsem se bála. Celé noci jsem probděla a pak jsem se cítila nevýslovně unavená.

To se začalo také projevovat na mé práci. D

okonce mě začali podezírat, že beru nějaké drogy. Ta pomluva se donesla až k rodičům a otec mě tehdy seřezal. To ještě zesílilo mou touhu po útěku. Přesně od té noci, kterou jsem probrečela, až jsem vyčerpáním usnula, se mi začal zdát zvláštní sen. Ocitla jsem se v něm vždy na ostrovech, mezi nimiž byly průplavy.

Stála jsem na kraji jednoho a spolu s ostatními lidmi jsem se chtěla dostat na druhý břeh. Mezi ostrovy jezdili převozníci s loďkami, ale lidé, kteří se nechali převézt, se často s loďkou převrhli a začali se topit. Jen málo z nich se dostali na břeh.

Apaticky jsem čekala s ostatními na převoz. Pak jsem se ale zamyslela. Vždyť tu musí přece někde stát most? Je tu přece tolik domů, hotelů a obchodů? Jen ho najít!

Hledala jsem most

Rozběhla jsem se po nábřeží, míjela jsem postavy, které strnule postávaly na břehu. A skutečně! Kousek od davů lidí se klenul široký most. Rozběhla jsem se k němu. Cestou jsem dokonce radila těm, co čekali na převoz, aby se vydali se mnou.

Oni ale jen vrtěli hlavou a čekali dál na svého převozníka. Vydala jsem se tedy přes most sama.

V polovině se tyčila bílá brána a po obou stranách stáli celníci. Chvíli jsem váhala, jestli je mám požádat o svolení přejít na druhou stranu, nebo mám rychle proběhnout kolem nich. Nesměle a slušně jsem se zeptala. Oni mi s úsměvem pokynuli, abych šla dál. Na druhý ostrov jsem se tak dostala suchou nohou.

Z toho snu jsem se probudila nabitá energií a chutí změnit svůj dosavadní život. V průběhu dne jsem ale svou kuráž zase ztratila. A tak se sen zase zopakoval. Moc jsem se pídila po někom, kdo by mi jej vyložil. Až se mi podařilo najít paní v novinách. Její rada mi tehdy moc pomohla.

Uvěřila jsem jí!

Za paní Svatavou jsem vyjela do Budějovic. Protrpěla jsem si posvátnou hrůzu prvního setkání s vědmou, protože to bylo ještě v dobách, kdy se tyto věci praktikovaly jen tajně. Ta milá stará paní mi řekla, že ostrov je symbolem strachu a pocitu osamělosti.

Ten sen ale hlásí, že jsem v sobě našla schopnost odpojit se od pasívního čekání na pomoc.

Bojuji prý s vědomím, že narazím na nepříjemnosti a zlobu – což symbolizují celníci u mostu, přes který potřebuji přejít. Cesta, kterou jsem ale zvolila, je správná, protože mi celníci s úsměvem pokynuli.

Byla jsem tak nadšená tímto vysvětlením, že jsem se hned poté, abych si své rozhodnutí nerozmyslela, odstěhovala ke kamarádce.

Jak jsem tuhle změnu udělala, jako bych prolomila nějakou bariéru, která mi svazovala ruce. Téměř obratem jsem našla práci a dokonce i drobný přivýdělek. A našla si přítele. Jsem s ním šťastná a spokojená dodnes.

Jsme spolu už čtyřicet letl, máme rodinu a občas si říkám, jaký by ten můj život asi byl, kdybych tehdy výklad snu neposlechla.

Renata (61), Domažlice