Vlastní neústupností jsem se připravila o vztah s otcem své dcery.

V mládí jsem rozhodně nepatřila k dívkám, které sedávají v koutě a skandály se jim vyhýbají. Byla jsem docela divoká, což se v malém městě, kde jsem vyrůstala, samozřejmě špatně utajovalo. Tohle o mně věděl i Vašek, se kterým jsem chodila. Trvalo to čtyři měsíce, pak jsme se po jedné nesmyslné hádce rozešli.

Reakce mě šokovala

Náš vztah ale nezůstal bez následků. Nedlouho po rozchodu jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. Po celou dobu chození s Vaškem jsem mu byla věrná, takže bylo evidentní, že otcem je právě on.

Bylo mi dvacet jedna let a to, že bych se měla vdávat a mít dítě, pro mě představovalo nečekanou komplikaci.

Také mi to otevřelo oči a donutilo mě to zamyslet se nad dosavadním životem. Považovala jsem za samozřejmé, že tu novinu Vaškovi oznámím. Nevěděla jsem, jak bude reagovat. Dočkala jsem se krutého zklamání.

Můj bývalý přítel mi totiž řekl, že bude požadovat test otcovství. Narážel tím na moji někdejší pověst. Urazilo mě to. Odjela jsem domů a nehodlala jsem se už víc s Vaškem bavit.

Byla jsem ovšem pevně rozhodnuta dítě si ponechat, i když mi bylo jasné, jak si tím zkomplikuji život.

Dvacet let s jiným mužem

Moje hrdost mě dokonce přiměla k tomu, že jsem odmítla označit otce dítěte. Po Vaškovi jsem tak nechtěla ani žádné alimenty. Hodně mi pomohli moji rodiče, i když s mými kroky nesouhlasili. Narodila se mi dcera Lenka.

Jako svobodná matka jsem neměla snadný život. Do jejích šesti let jsem ani žádného náhradního „tátu“ pro dceru nehledala. O Vaškovi jsem věděla jen to, že se odstěhoval do Prahy. Když se na něho Lenka ptala, říkala jsem jí víceméně pravdu: že tatínek si vybral jinou paní.

Pak jsem se seznámila s Romanem. Byl rozvedený, o sedm let starší a prožili jsme spolu krásných dvacet let života. Měla jsem další dítě, k Lence přibyl mladší bratr Lukáš. Chtěla jsem vedle Romana zestárnout, ale osud to nedovolil.

Jednoho dne tragicky zahynul při autonehodě. Hodně mě to zasáhlo. Nikoho dalšího jsem pak už nehledala. Lenka vyrostla, našla si přítele a odjela do Brna studovat.

Měl slzy v očích

Jednoho dne jsem na nádraží zahlédla známou tvář. Celá v šoku jsem si uvědomila, že je to Vašek. Zestárnul stejně jako já, ale poznala jsem ho bezpečně. Přijel se podívat do svého rodného města. Také mě hned poznal.

Nejprve jsem váhala, zda se s ním mám dát do řeči, ale pak zvítězila zvědavost. Ukázalo se, že Vašek si tenkrát myslel, že si dítě nenechám. Tvářil se zaraženě, když se dozvěděl, že má dospělou dceru, vysokoškolačku. On sám byl rozvedený a děti neměl.

V očích se mu poté, co jsem mu odhalila pravdu, objevily slzy. Já jsem si náhle uvědomila, že moje tehdejší chování bylo možná přehnané. Dala jsem přednost hrdosti a uraženosti a nesnažila jsem se situaci řešit nebo Vaška přemlouvat.

Nedá se zpětně posoudit, co by se stalo, kdybych opravdu došlo k onomu požadovanému testu otcovství. Jak by se Vašek tehdy zachoval? Vzal by si mě? Vydrželi bychom spolu? Tuhle možnost jsem nemohla úplně vyloučit. Viděla jsem i na Vaškovi, jak je hluboce zasažen.

Možná mu v hlavě v tu chvíli běžely ty samé myšlenky. Každopádně jsme se domluvili, že se ještě uvidíme a že o Vaškovi povím Lence. Ta za svého tátu považovala Romana, i když věděla, že není jejím biologickým otcem. Setkání ve třech pak bylo velmi dojemné a moje srdce už úplně roztálo.

Po tolika ztracených letech jsem se dala s Vaškem znovu dohromady a nakonec došlo i na svatbu. Se synem jsem se přestěhovala za Vaškem do Prahy, zatímco Lenka zůstala v Brně.

Podzim života mám tak šťastný, ale stejně si často v duchu vyčítám, že jsem kdysi dala přednost své hrdosti před možnou šťastnou budoucností.

Alena H. (56), Praha