Bez příčin jsem cítila strašlivou bolest! Pak jsem si vzpomněla na jeden dávný slib.

Bylo mi už přes padesát a v tomto věku není překvapením, když člověka začne občas něco pobolívat. U mě to však přišlo náhle a zdánlivě bez jakékoli příčiny.

Lékaři na nic nepřišli

Postupně mě bolely různé části těla, a to někdy i dost intenzivně. Nevěděla jsem si s tím rady. Ani lékařka, ke které jsem nejprve odmítala jít, protože jsem se bála, co by mohla objevit, na nic nepřišla a nedokázala mi poradit.

Říkala, že jsem zdravá a v pořádku. Já sama jsem se dobře ale rozhodně necítila.

Přemíra stresu?

Vyšetření mě nijak neuklidnila. Proto jsem podstoupila ještě několik návštěv u odborných lékařů, ale ani tam se nic nezjistilo. Podle všech známek mi vůbec nic nescházelo, všechny krevní hodnoty byly v pořádku.

Bolesti, které přicházely náhle a nečekaně, byly ovšem čím dál tím silnější. Manžel i kolegyně mi začali tvrdit, že v nepořádku může být moje psychika. Třeba je to všechno jen důsledek přepracovanosti a stresu.

Ztratila jsem vědomí

I po duševní stránce jsem ovšem byla dlouho v pohodě a vlastně jsem se v životě nikdy ničím moc nenervovala. Vrchol všeho trápení přišel jednoho dne, kdy jsem doma zničehonic omdlela a museli pro mě volat sanitku.

Před kolapsem jsem prožívala naprosto šílenou bolest. V nemocnici si mě nechali několik dní na pozorování, ale ani série vyšetření a rentgeny nic nezjistily. Nikdo mi nedokázal říct, co se se mnou děje. Pro lékaře byl můj zdravotní stav záhadou.

Cítila jsem se dobře

Po této příhodě se bolesti přestaly objevovat. Najednou byly pryč, stejně nevysvětlitelně, jako předtím přišly.

Byla jsem tomu ráda, ovšem zjištění, které můj stav, i když dosti podivným a neuvěřitelným způsobem, objasňovalo, bylo také bolestivé, i když jiným způsobem.

Smutná zpráva

Přijel za mnou muž, který se mi představil jako manžel Ireny, mojí nejlepší kamarádky z dětství. Irena po střední škole odešla studovat do ciziny, kde se pak provdala a zůstala tam žít natrvalo. Muž mi sdělil smutnou zprávu – že Irena nedávno zemřela.

Umírala prý dlouho, na rakovinu. Často prý o mně mluvila.

Dávný slib

V tu chvíli jsem si vybavila, jak jsme si s Irenou kdysi v dětství slíbily, že na sebe budeme myslet celý život, ať budeme kdekoliv. Dokonce jsme provedly i rituál spojení našich krví, abychom i na dálku cítily jedna druhou.

Dodnes věřím tomu, že na mě kamarádka z dálky přenášela svoji bolest a možná mě takto i volala na pomoc! Bohužel mi to došlo až příliš pozdě.

Tereza J. (58), České Budějovice