Měla jsem pocit, že mě chce Ivana vyštípat z práce. Pak ale moje maminka dostala mrtvici a byla to právě ona, kdo mi nejvíc pomáhal.

S Ivanou jsme si nikdy nebyly příliš blízké. Pracovala jsem ve firmě osm let, když ona nastoupila a hned zazářila. Všichni o ní mluvili, šéf ji chválil, zákazníci ji milovali.

Připadala mi až příliš dokonalá. V duchu jsem ji brala jako svou největší konkurentku a trochu jsem, přiznám se, i žárlila. Jenže pak se ukázala její pravá tvář, která mě neuvěřitelně překvapila.

Nebyl čas na hrdinství

Zavolali mi z nemocnice, že maminka měla mrtvici. Pamatuji si, jak se mi zatmělo před očima. Kolem mě chodili kolegové, všichni zaskočení, ale nikdo nevěděl, co říct. A najednou si ke mně přisedla Ivana.

Mlčky mě objala. „Běž za ní, já to tady za tebe dodělám,“ zašeptala. Usmála se a řekla, že teď není čas na hrdinství a mám za ní jet. Neptala se, co z toho bude mít, prostě jen chtěla pomoct.

Když maminka po dvou měsících zemřela, Ivana mi dokonce pomáhala zařídit věci okolo. Od té doby je moje nejbližší přítelkyně.

Člověk, kterému věřím a kterého mám upřímně ráda. Protože v nejtěžších chvílích poznáte, kdo při vás opravdu stojí a na koho se můžete spolehnout.

Hana J., 59 let, Říčany