Našla jsem si manžela na inzerát a asi jsem trochu podcenila výběr. Nebyla jsem dost ostražitá, ale svou liknavost jsem časem napravila i díky jeho krizi v novém manželství. 

P racuji jako účetní. Ano, nic nezastírám, povoláním jsem se neminula, mám povahu, která ho tak trochu předurčuje. Mám ráda pořádek a všechno si do puntíku plánuji, aby mě nic nepřekvapilo a abych dosáhla kýžených výsledků ve svém životě.

Inzerát zabral

Když jsem měla svou vysněnou práci a žila si poměrně slušně v pronajatém bytě, bylo mi jasné, že je to vyhazování peněz oknem, je nutné si pořídit byt vlastní. No a tím pádem to bude nejlepší a nejschůdnější stylem „ve dvou se to lépe táhne“.

Dala jsem si inzerát na muže. Požadavky byly jasné, nechci žádného ňoumu, musí to být přičinlivý chlapík, co umí vydělat nějakou korunu. Ozval se Mirek. Nevychvaloval se příliš, byl stručný, on preferoval ze všech důvodů k našemu sňatku založení rodiny.

Byl o pět let starší, měl auto a byt v paneláku. Založení rodiny bylo dílem tří setkání. Jednoho u kávy v bistru, druhého u večeře ve vinárně a třetího v jeho bytě. Početí Vašíka se podařilo už napoprvé.

Sice jsem chtěla počkat, až budeme svoji, ale nějak to nevyšlo. A ostatně, nijak mi to nevadilo, ba naopak.

V pětatřiceti letech jsem už měla celkem nejvyšší čas, takže nač otálet. Malinko jsem trnula, jestli Mirek slovo dodrží, ale nemrknul brvou a brali jsme se za týden. Šlo to všechno hladce jako počty pro pátou třídu základní školy.

Stali jsme se vzornou rodinnou buňkou. Každý dělal co měl v popisu práce, a tak jsme měli slušný Mirkův příjem, doma pořádek a dobré jídlo, prospívající dítě, které se chystalo do školy a klid.

Ztratil rozum

Dodnes jsem nepochopila, že právě ta poslední položka, ten klid, který považuji za nutnou součást rodinné pohody, uvedl Mirek v rozvodovém řízení jako jeden z důvodů svého odchodu.

Ovšem předbíhám, samozřejmě nejdříve do věci vstoupila jiná veličina, která naši buňku narušila. Marta. Byla jen o čtyři roky mladší než já a číslo podprsenky mám rozhodně větší, nicméně Miroslav přišel o rozum.

Důvody nechápu. Je snad něco přitažlivého na tom, když, jak on pravil, je žena „roztomile chaotická a popletená“, nebo „emocionálně nepředvídatelná“?

Odešel tedy za hlasem srdce, jež předčilo rozum. Já tedy nevím, jak takový pitomec může učit na vysoké škole, ale budiž, to sem nepatří. Šel a byt mi nechal. Nehodlala jsem ztrácet čas a další inzerát vše napravil.

Kolaps

Josef nebyl žádný intelektuál, ani Belmondo, ale zemitý chlapík, o to více jsem si slibovala, že přinese jistotu a rodina, základ státu, bude pevná jako žula, kterou jeho firma dláždila chodníky. Šikovnost prokázal i tím, že mě ještě téměř na konci mého reprodukčního období dokázal přivést do jiného stavu.

Magdalénu jsem pak zdárně přivedla na svět a klidný rodinný život o něco větší buňky mohl začít. Mirek, kromě toho, že si Vašíka bral jednou za čtrnáct dní, také docházel k nám.

Učil se s ním a taky si celkem rozuměl s Josefem. Fungovalo to asi tři roky. A jednoho dne si Mirek a jeho Jituš vzpomněli, že potřebují na chatě položit zámkovou dlažbu. A jeho nenapadlo nic lepšího, než požádat Josefa.

Ten pravil, že to sfoukne za víkend a sám. Co čert nechtěl, měl ale víkend volný jen v termínu, kdy byl Mirek na kongresu. A tak, jak vyšlo brzy najevo, sfoukl Josef kromě dlažby jako vedlejšák i aktuálně opuštěnou Jituš.

A způsobil jí v její roztomile chaotické hlavě takový nepořádek, že Jituš ztratila veškeré zbytky ostražitosti, a když jednou přiopilá povídala do telefonu s Josefem, který se zdržel v kanceláři firmy, vyslechl si příchozí Miroslav, jak si domlouvají schůzku na středu, což, nevím proč, tu káču prý ohromně pobavilo. Miroslav ve středu neměl být doma, ale byl.

A do skříně se neschoval milenec, jak je pravidlem ve scénkách o nevěře, ale manžel.

A když byla jeho manželka s Josefem v nejlepším, vylezl a na oba namířil pistoli odcizenou pro tyto účely z fakultní síně tradic, kde ve vitríně připomínala osvobozování Prahy od fašistů. Miroslav si samozřejmě na svalnatého dlaždiče fyzicky netroufl, tak bláhový nebyl, takže spoléhal na psychologické odstrašení.

Povedlo se. Josef se chytil za srdce, už tak zle rozpumpované přípravou těla na milostný souboj, a skácel se na zem. Cestou se praštil hlavou o stolek. Sanitka tam prý byla brzy, lékař se vypořádal s Josefovým infarktem a odvezl ho do nemocnice.

Nastaly ovšem komplikace, podlitina způsobená úrazem o stolek zavinila mozkovou příhodu.

Dostal rozum

Bezvládný a nemluvící Josef skončil v ústavu, Mirek odešel od Jituš a začal mi plakat na rameni, co prý má dělat. Věděla jsem.

Rozvést se s Jituš, umlčet ji nějakou korunou a pak se vrátit ke mně, vzít si mě, osvojit si Magdalénu a pracovat, až se z něho bude kouřit. To poslední jsem řekla jinými slovy.

Věděla jsem, že osvojení Magdaleny taky nebude jen tak, bude tomu muset předejít nějaké řešení ohledně Josefovy svéprávnosti, ale osud to vyřešil, Josef zemřel.

Naše čtyřčlenná rodina se tedy už zřejmě nejevila mému exmanželovi jako nadměrně poklidná a se všemi návrhy, tak, jak jsem mu je předložila, souhlasil. Od té doby jsem více na pozoru, pokud jde o jeho volný čas, ale vše jsem zvládla a Miroslav je rád.

Jarmila (60), Pardubice