Manžela ani děti jsem neplánovala, ale osud tomu chtěl tak, že jsem společně se sestrou vychovávala její úžasnou dcerku. Ta mě ale postupem času měla raději než svou matku.
Moje o sedm let mladší sestra Markéta pro mě byla vždy nejdůležitějším člověkem na světě. S rodiči jsme to neměly vůbec jednoduché, a tak jsme se na sebe hodně upnuly a byly nejen sestrami, ale také nejlepšími kamarádkami.
Proto jsem se ji snažila co nejvíce chránit a pomáhat jí se vším, co potřebovala. A proto když v devatenácti neplánovaně otěhotněla a pan otec se k dítěti nechtěl ani hlásit, ani chvíli jsem neváhala a nastěhovala ji k sobě. Slíbila sem jí, že to všechno zvládneme spolu.
V péči jsme se střídaly
A tak jsem se já, která nikdy nechtěla děti, stala tetou na plný úvazek. Protože jsem měla práci, která se dala zčásti dělat i z domova, mohla si i Markéta najít práci na poloviční úvazek a v péči o malou Terezku jsme se v podstatě střídaly.
A musím říct, že jsme měly všechny tři velmi krásný vztah nenarušovaný žádnou mužskou energií.
Já jsem si totiž vždycky představovala, že budu ta žena, co si pořídí tři kočičky, bude si vydělávat slušné peníze a bude cestovat po světě. A právě cestování bylo to, co jediné nás se sestrou rozdělovalo.
Brala jsem ji s sebou na dovolenou
Markéta totiž trávila nejraději čas doma a bála se někam vyrážet, zatímco Terezka byla její pravý opak, a hned jak povyrostla, chtěla jezdit se mnou. A já byla šťastná, že mám konečně parťačku na cesty.
A tak ještě, než jí bylo třináct, už se mnou byla několikrát v Itálii, Chorvatsku, ale také v Egyptě, Tunisu a Španělsku.
Moje životní idylka se ale narušila v okamžiku, kdy se sestra zamilovala a jen čtrnáct dní potom, co mi oznámila, že má známost, se chtěla odstěhovat.
Neměla jsem ho ráda
Terezka, která z toho jako puberťačka byla naprosto nešťastná, ale odejít nechtěla. A tak vznikl obrovský konflikt, kdy mé sestře řekla do očí, že by raději zůstala bydlet se mnou. To ji naprosto vytočilo a přestala se mnou mluvit.
Terezka samozřejmě šla s ní a já se snažila vymyslet nějaký kompromis. I proto, že Terce nový partner její mámy naprosto nesedl a bydlení s nimi pro ni rozhodně nebyla žádná radost.
Nebylo to vůbec příjemné období, ale nakonec jsme se se sestrou začaly opět bavit a já navrhla, aby ke mně Terka jezdila alespoň jednou měsíčně na víkend a sem tam přespala přes týden, kdy bude mít chuť.
Také jsem s ní chtěla jet každý rok na dovolenou, což se nakonec podařilo. Dodnes ale cítím, že sestra nemůže vydýchat, že mě Terezka má očividně raději než ji a že si se mnou mnohem více rozumí. Dnes už je Terezka dospělá, má dva krásné synky, kteří dělají radost i mně.
Alena O., 54 let, Pardubice
Takovy pribehy mi vzdycky pripominaji, jací lidi mozeme bejt silní ve svých rozhodnutích. A to, že sestra k tobě Terezku poslala alespon na víkend, ukazuje, že vztah se da vždycky nejak opravit.
wau, to mě docela dostalo. hodně silnej příběh. mě by asi taky mrzelo, kdyby mi sestra takhle otočila. ale hlavně že máte Terezku a na sebe.
Docela mi to připomělo moji situaci. Také mám vztah s příbuznýma, který nejsou úplně ideální. Důležitý je ale, že se na sebe můžem spolehnout kdykoliv.
Úžasný příběh o rodinných vztazích, který mě vážně dojal. Je krásné vidět, jak lze najít společný jazyk i po takových rodinných bouřích.
Příběh, který dokazuje, že rodina není vždy definována krví, ale láskou a vzájemnou podporou. Obě jste pro Terezku udělaly maximum, a to se počítá.
To musí bejt hrozně těžký, když vlastně musíš vychovávat neter a pak na to doplatíš. Sestřino chování nechapu, ale hlavně že Terezka na tebe nesmírá a má tě ráda.