Naše procházka měla nečekanou a podivnou zastávku.

Před několika lety v létě jsem jela navštívit na Šumavu svoji sestřenici Magdu. Bydlela v malé vesnici, obklopené lesy. Netušila jsem, jakou tajemnou a strašidelnou příhodu tam prožiji.

Pes se choval podivně

Bylo krásné počasí a tak jsme se vydaly na delší procházku. Doprovázel nás Magdin pes Ferda. Prošly jsme celým jedním lesem a dostaly se až na jeho druhý konec. Tam Ferda vyběhl na nedalekou louku a odmítal se vrátit.

Musely jsme tedy s Magdou jít za ním. Když jsme k němu přišly, viděly jsme, jak pes upřeně hledí na kraj lesa. Podívaly jsme se tím směrem také, ale nejprve jsme tam nic neviděly.

Ferda byl ale jako v transu a hleděl stále jedním směrem. Nás dvě vůbec nevnímal. Rozhodly jsme se tedy se sestřenicí, že se na louce na chvíli posadíme a odpočineme si.

Ferdovo chování jsme si vysvětlovaly tím, že nejspíš zavětřil zajíce a probudil v sobě lovecké pudy. Potom se ale stalo něco divného.

Z toho místa, kam Ferda upřeně hleděl, vyšla nějaká malá dívka, možná tak osmiletá. Čekaly jsme, že se za ní vynoří nějaký doprovod, ale nikdo už se neobjevil.

Sestřenice to věděla

Dívka vypadala hodně zvláštně, viděly jsme, že má na sobě nějaké starodávné oblečení. Zavolaly jsme na ni, ale vůbec nás nevnímala. Šla směrem k nám, ale prošla kolem, jako bychom tam nebyly.

Pocítily jsme, jak nás v horkém letním dni náhle ovanul ledový vzduch. Holčička náhle zmizela. Nedokázala jsem si to vysvětlit a stejně jako sestřenice, i já jsem celou cestu domů mlčela.

Až druhý den mi Magda řekla, že o té dívence už slyšela dřív, když se do vesnice přistěhovala. Nechtěla mě vyděsit. Místní tvrdí, že se jedná o dcerku lesního ducha.

Kdyby mi to někdo vyprávěl, vysmála bych se mu. Protože jsem to ale prožila na vlastní oči, tak tomu věřím. U sestřenice na Šumavě jsem pak byla ještě několikrát, ale to tajemné zjevení jsem už nikdy nespatřila.

Lenka B. (58), Kolín