Svým bližním by měl člověk pomáhat, ale určitě ne za každou cenu.

Jak se říká, přátele si člověk vybírá sám, příbuzné nikoliv. Někdy je to k zlosti, jako třeba v případě mého bratra Marka. Dokud jsem si myslela, že jeho podnikání probíhá férově a legálně, držela jsem mu palce. Jenže pak se ukázalo, že to tak není.

Šířily se divné zprávy

Na svém manželovi Kamilovi jsem vždy obdivovala jeho podnikavost. Prakticky od nuly začal kdysi provozovat malý obchod, postupně si pronajal větší prostory a nakonec měl ve vlastnictví dva obchody a dvě restaurace.

Stálo ho to samozřejmě spoustu času a úsilí, ale dařilo se mu. Jako činorodí se ukázali i oba dva naši synové, kteří se do rodinného podnikání zapojili.

Žili jsme si docela dobře, což samozřejmě občas budilo závist u těch, kteří nic nedělali a pouze kritizovali. Se starším bratrem Markem jsem měla takové celkem normální vztahy. Také on měl rodinu: ženu a dvě děti.

Když viděl, jak se nám daří, pustil se do podnikání také, i když v jiné oblasti. Postupně se k nám ale začaly donášet různé divné zprávy o tom, že Markovo podnikání není zrovna úplně v mezích zákona.

Několikrát jsem se na to bratra ptala, ale vždy se jen na něco vymluvil a přímo mi neodpověděl.

Bratr naléhavě prosil

Potom se situace obrátila a Marek za mnou a hlavně za manželem přišel sám. Tvářil se hodně zkroušeně. Ukázalo se, že potřebuje zlegalizovat nějaké peníze. Vydělal je načerno a nezdanil je.

Někdo ho ale udal a hrozilo, že po něm půjde nejen finanční úřad, ale i policie. Prosil Kamila, aby s ním uzavřel nějaký obchod jen tak naoko, pomocí kterého by mohl „dokázat“, že své výdělky získal v souladu se zákonem. Kamil mu nejprve pomoc odmítl.

Marek ale nepřestával prosit. Několikrát telefonicky i osobně chtěl přímo po mně, abych manžela o tuto službu požádala. Probírala jsem to s Kamilem a on se bránil, že se nechce do ničeho zaplést.

Také mu vadilo, že si vydělává poctivě, zatímco Marek přišel k penězům ne svojí pílí, ale nějakým podvodem. Nakonec, asi po týdnu a půl, ale souhlasil, že částečně svému švagrovi pomůže.

Nerozuměla jsem přesně tomu, jak to udělali, ale bratr dal každopádně na nějaký čas pokoj.

Byl to chybný krok

Marek tedy dočasně svůj problém vyřešil, nám ho ale přidělal. Jak finanční úřad, tak i policie se bohužel nespokojili s tím, co jim předložil. Najednou se nechtěně v té zamotané hře kolem nezákonného bratrova podnikání ocitla i celá naše rodina.

Začalo to důkladnou prověrkou účetnictví a pokračovalo návštěvou hygienika v našich restauracích i obchodech. Když chce někdo něco špatného najít, tak to vždycky najde, obzvlášť úředníci.

Podnikání, které se nám zatím dařilo bez větších problémů, se začalo stále více komplikovat. Kamilovi přišli na nějaké neúmyslné chyby v účetnictví a musel platit pokutu.

Kvůli hygienikovi jsme museli jednu restauraci na čas zavřít, než se odstranily nějaké drobné nedostatky. Mezi lidmi se rozkřiklo bůhvíco a když jsme znovu otevřeli, přestali nám tam chodit i stálí návštěvníci.

Viděla jsem na manželovi, jak je z toho všeho otrávený. Čím dál častěji mluvil o tom, že obě restaurace někomu prodá a nechá si jen ty dva obchody. Nikdy mi nic nevyčítal, ale cítila jsem, že na mě hází část viny, protože Marek je přece můj bratr.

Když potom Marka zatkli kvůli jiným obchodům, museli jsme chodit vypovídat na policii. Kontroly se ve všech našich podnicích objevovaly stále častěji, až se Kamil opravdu rozhodl s podnikáním skoro úplně skončit. Dnes dělá provozního manažera v jedné firmě.

Nedaří se nám tak dobře, jako dřív. Myslím, že kdybychom se měli rozhodovat dnes, tak bychom Markovi už s ničím nepomohli.

Olga M. (50), Praha