V mládí jsem si život rýsovala podle svých představ. Kartám jsem nevěřila, ale ukázalo se, že skutečně nelžou.
V době, kdy jsem navštěvovala střední školu, vzbudila rozruch moje spolužačka Iveta. Tvrdila, že její babička umí vykládat budoucnost z karet a že zatím prý každému všechno vyšlo.
Většina spolužáků se Ivetě spíš vysmála, byli ale i takoví, kteří si za drobnou odměnu chtěli tohle věštění vyzkoušet. Já jsem patřila mezi ně.
Myslela jsem, že se to nemůže stát
Nechala jsem si vyložit svoji budoucnost, ale moc mě to tehdy neuspokojilo. Měla jsem podle výkladu žít dlouho a bez zdravotních problémů, ovšem v soukromí to vypadalo dost komplikovaně. Podle karet jsem se měla celkem čtyřikrát vdát.
Připadalo mi to nesmyslné, protože jsem jako každá mladá dívka chtěla najít toho pravého pro celý život na první pokus. Ivetě jsem řekla, že se její babička určitě zmýlila, peníze zpátky jsem ale nechtěla. Kamarádka jen pokrčila rameny a řekla, že čas ukáže. A on skutečně ukázal.
Rok po maturitě jsem se strašně moc zamilovala do Mirka. Potkali jsme se na taneční zábavě, začali jsme spolu chodit a brzy jsme se rozhodli, že se vezmeme. Všechno se nám skvěle dařilo, měsíc po svatbě jsem plánovaně otěhotněla. Přivedla jsem na svět syna.
Občas jsem si vzpomněla na tu věštbu a byla jsem nyní ještě více přesvědčena, že šlo o omyl. K synovi přibyla za dva roky i vytoužená dcera. S Mirkem jsem žila šťastný a spokojený život, jenže pak přišla krize.
Tu jsme bohužel neunesli a rozvedli se. Nepomohlo nic: ani návštěvy poradny, ani snaha začít znovu od začátku. O děti se dál Mirek staral, ale už jsme spolu zkrátka nebyli.
Nevyšlo to ani podruhé
Poté, co jsem zůstala sama s dětmi, řekla jsem si, jestli třeba na té předpovědi přece jen nebylo. Podle ní bych se ovšem musela provdat ještě třikrát, což mi stále připadalo nereálné.
Do dalšího manželství jsem se nijak nehrnula, ostatně měla jsem se jako osamělá matka co otáčet.
Teprve když děti ještě povyrostly, vstoupil do mého života další muž. Jmenoval se Štěpán. Nejprve jsme jen navázali přátelství, to ale nenápadně přerostlo v citový vztah. Po třech letech mě požádal o ruku. Nechala jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a pak jsem souhlasila.
Štěpán byl rozvedený stejně jako já. Za celou dobu naší známosti a ani v prvních letech manželství o své bývalé ženě moc nemluvil. Potom se s ní ale začal podezřele často setkávat pod záminkou řešení nějakých rodinných věcí z minulosti. Nakonec mi řekl, že se k ní chce vrátit.
Byla jsem z toho v šoku. Nebránila jsem Štěpánovi ve štěstí a souhlasila s rozvodem. Zařekla jsem se tehdy, že už s žádným mužem nikdy nechci nic mít. Všichni mě zklamali.
Jenže pak se mi stalo něco podobného – do mého života se vrátil Mirek, můj první muž a otec mých dětí.
Smířila jsem se s osudem
Říká se, že stará láska nerezaví. Nyní jsme byli oba o dost starší a vyzrálejší. Vzájemně jsme uznali svoji vinu na rozpadu našeho manželství a znovu jsme spolu začali žít – k velké radosti syna a dcery. Možná by to všechno bývalo i vyšlo, do našich životů ale krutě zasáhl osud.
Mirek měl autonehodu, po které utrpěl těžká zranění. V nemocnici jim po týdnu podlehl. Držela jsem mnoho let smutek. Intuitivně už jsem vnímala, že se předpověď Ivetiny babičky nejspíš vážně naplní.
Bylo tomu tak, po čtvrté jsem své „ano“ řekla až v 55 letech bývalému spolužákovi ze základní školy.
Také on přišel o životní partnerku, zemřela mu na rakovinu. Svatbě jsem se vlastně ani moc nebránila, brala jsem ji jako logické vyústění mého složitého života.
A Ivetě, se kterou jsem se pak viděla po dlouhých letech na třídním srazu, jsem se dodatečně omluvila. Karty skutečně nelhaly a její babička viděla můj život přesně.
Dana V., (62), Sokolov
