Věřím, tomu, že ani po své smrti se o nás naši blízcí nepřestanou starat.

Můj tajemný příběh se sice odehrál už před mnoha lety, ale život mi vlastně ovlivňuje dodnes. Bývala jsem temperamentní a cílevědomá mladá dívka, která se nebojí překážek. Vyrůstala jsem v neúplné rodině, o tatínka jsem přišla, když mi bylo osm let.

Těžko jsem se s tou ranou srovnávala. Mamince jsem ale byla vděčná za to, jak se o mě a o mého bratra starala. Chtěla jsem jí tu péči alespoň částečně splatit a tak jsem po maturitě nastoupila do továrny v menší vesnici.

Líbil se mi

Domů jsem jezdila jen na víkendy, jinak jsem bydlela na podnikové ubytovně. Rozhodně jsem se tam ale nenudila. Tamní mládež držela dost spolu, dělaly se nejrůznější akce, včetně tanečních zábav a divadelního kroužku.

Po večerech jsem se tedy nikdy necítila sama a často mi ten týden hodně rychle utekl. Při jedné cestě domů jsem si v autobusu povšimla řidiče. Byl to tmavovlasý mladík, který se mi hodně líbil.

Netroufala jsem si ho oslovit, ale když jel za týden stejnou linkou znovu, už se naše pohledy střetly. Vypadalo to, že mezi námi probleskla ona pověstná jiskra. Každý pátek jsem se tak nyní těšila, že onoho řidiče uvidím a jen dvakrát jsem byla zklamaná.

Pak mě konečně oslovil on sám a šlo to už docela rychle. Nyní jsme se vídali už i o víkendech a stal se z nás regulérní pár.

Bylo to těžké dilema

Nevadilo mi, že Marek, jak se řidič jmenoval, je rozvedený a má dítě. Netajila jsem se s tím ani před maminkou, ta ale byla proti takovému vztahu. Já jsem si ale nenechala do své lásky mluvit a skončilo to mírnou hádkou a maminčiným pláčem.

Vyčítala mi, že ona měla těžký život, protože táta zemřel tak brzy – a já se nyní ženu do jiných problémů. Opakovala, že pro mě chce jen to nejlepší. Nechala si Marka i trochu „prověřit“ a zjistila, že má pověst sukničkáře, který se i rád napije.

Oponovala jsem, že by mu alkohol nedovolilo jeho povolání. Cítila jsem se nešťastná a nevěděla jsem, jak se mám zachovat. Maminku jsem měla hodně ráda a nechtěla jsem ji ranit. Současně jsem se ale nehodlala vzdát své lásky. Nakonec jsem ovšem podlehla a slíbila jsem mámě, že vztah s Markem ukončím.

Vybrala jsem si správně

Řekla jsem o tom všem svému milému. Ten prohlásil, že si s mojí mámou promluví a že se všechno vyřeší. Jednoho odpoledne jsem šla na hřbitov k tatínkovu hrobu. Náhle se mi zdálo, že někdo velmi zřetelně vyslovil moje jméno.

Znělo to jako hlas mého otce. Několika slovy mě varoval, ať poslechnu matku, jinak budu mít těžký život. Pořádně to mnou otřáslo. Vzpomínala jsem na otce, jak mě měl rád a vadilo by mu, kdybych si špatně vybrala.

Brzy nato jsem změnila zaměstnání a našla si práci ve městě. Tím bylo jednodušší i rozloučení s Markem, ačkoliv ten naléhal, abych mu ještě dala šanci. Věřila jsem – a dodnes věřím – že jsem se tehdy rozhodla správně. Ten tátův hlas slýchávám dodnes, ale už jen v duchu.

Po nějakém čase jsem se doslechla, že Marek skutečně často pil a měl kvůli nehodě dokonce problémy v zaměstnání. Musel od volantu odejít. A nadměrné pití se později stalo i příčinou jeho předčasné smrti.

Já jsem si brzy našla jiného partnera, se kterým jsem úspěšně vychovala dvě děti. Brzy oslavíme zlatou svatbu. Někdy se sama sebe v duchu ptát, jak by to dopadlo, kdybych ten otcův hlas z onoho světa nezaslechla.

Je mi jasné, že mě opravdu varoval v pravý čas. Už se to nikdy později neopakovalo. Často jsem ale mívala pocit, jako by mě mým životem provázela čísi ruka nebo vnitřní hlas, který mi vždy dobře poradil.

Naďa L., (69), Brno