Můj muž Radim si byl se svou sestrou Hankou vždycky hodně blízký. Jejich rodiče se hodně věnovali kariéře, takže se Radim a Hanka museli často starat jeden o druhého.

Manžel je navíc o šest let starší, takže měl k sestře takový ten ochranitelský vztah. Když jsme se vzali, bývala i dost často u nás. Nevadilo mi to, naopak se mi líbilo, když jsem viděla, jak hezky se k ní Radim chová.

Podle takových věcí poznáte že má chlap charakter. Časem se Hanka vdala a už u nás nebývala tak často. To se změnilo, když jsme měli malé děti a ona s manželem také. Pořádali jsme různé akce, jezdili na výlety, na hory, grilovali a podobně.

Přišla o manžela

Děti odrostly, vyletěly z hnízda a my se zase vídali o něco méně. Dneska člověk nemá moc času, ani když jsou děti z domu, pořád má nějakou práci, stále je něco potřeba. Před rokem náhle zemřel Hančin manžel Ivan. Bylo mu třiapadesát, nikdo z nás to nečekal.

Na autobusové zastávce se chytil za srdce, skácel se a byl mrtvý dříve, než přijela sanitka. Je jasné, že Hanka z toho byla úplně vyřízená. Její kluci bydlí daleko, takže bylo zřejmé, že její oporou budeme hlavně Radim a já.

„Nevadilo by ti, kdyby se k nám Hanča na nějaký čas nastěhovala. Pokoj po holkách je volný a ona je na tom pořád mizerně. Mám o ni strach,“ řekl mi Radim jednou u večeře. Nemusela jsem o tom nijak dlouho přemýšlet, popravdě, neváhala jsem ani minutu.

„Jasně, to víš že jo. Já budu taky ráda, když ji budeme mít na očích. V poslední době vypadá opravdu hrozně.

Ale my už ji dokážeme přivést na jiné myšlenky.“

Pomohli jsme jí

Do konce týdne převezl Radim k nám domů nějaké Hančiny věci, pokojík jsme předělali a ona se mohla nastěhovat. Byla jako tělo bez duše, a tak jsme pořád vymýšleli, co udělat, kam ji vzít, co by ji mohlo potěšit. Vypadalo to, že je to na dobré cestě.

O dva měsíce později už byla Hanka vyrovnanější, jezdila s námi na výlety očividně ráda. Samozřejmě nebyla nijak veselá, ale pomalu se vracela do normálního života.

Nejdřív jsem si toho nevšimla. Ale pak jsem najednou začala mít dojem, že čím víc je v pohodě, tím má větší nároky vůči Radimovi. Napomínala jsem se proto, že se chovám jak blázen.

Přišla přece o manžela, a tak je jasné, že se víc upjala na bratra. Jenomže pak nám jednu sobotu měli přivézt novou sedačku. Proto mě překvapilo, když jsem uviděla, že se Radim balí na výlet. „Ty se někam chystáš?“ zeptala jsem se ho.

„No, víš,“ začal ze sebe soukat, „já jsem vlastně slíbil Hance, že s ní zajedu na ten trh na Okoři. Já vím, že mají přivést tu sedačku. Ale ty jsi šikovná ženská, poradíš si.“

Přišlo mi to moc

Nechtěla jsem dělat scénu, ale nelíbilo se mi to. Dotklo se mě to. O té sedačce věděl už tři neděle.

Chtěli jsme ji rovnou dát na místo, to znamenalo stěhovat nábytek, a to jsem bez něj udělat nemohla. Jasně, Hanka potřebuje, abychom se jí věnovali, ale tohle už mi přišlo trochu moc. Radimovi to asi došlo.

Po příjezdu bez řečí přestěhoval všechno na místo a pár dní ke mně byl milejší než obvykle. Jenže tím to neskončilo. Další týden jsme měli jet o víkendu na velký nákup. Jenže Hanka potřebovala na chalupu.

Navrhla jsem, že by na chalupu mohli s Radimem zajet až v neděli odpoledne. Okamžitě protáhla tvář a začala, že tam chtěla jet v sobotu. Prý stejně, jako tam jezdili s Ivánkem. Když přešla do plačtivého tónu, manžel se málem rozplakal také.

Jenže mně na tom přišlo něco falešného. Navíc jsem se nemohla ubránit pocitu, že když mě začal Radim přesvědčovat a i se trochu hádat, dělalo to Hance dobře.

Tichý boj

Od té chaty se mezi námi rozhořel tichý boj. Hanka se prostě snažila a nedalo se to přehlédnout, narušovat náš program. Radimovi to nedocházelo, pořád ji obhajoval, že jí přece chudince zemřel manžel. Ale já to viděla naprosto jasně.

Nejhorší pro mě bylo, že se můj muž vždycky postavil na stranu své sestry. Chápu, že ji má rád, ale člověk by měl být přece v první řadě loajální ke svému partnerovi.

Mé hádky s Radimem se stupňovaly. Skutečně jsem se snažila s ním domluvit rozumně, jenže švagrová ze sebe udělala chudinku a ještě ho nenápadně poštvala proti mně.

A co hůř, pomalu jsem začínala zjišťovat, že proti mně štve i další příbuzné a naše společné známé. Šla na to chytře. Pokrytecky vykládala, jak ráda by se mnou dobře vycházela, žádala o rady jak na to a nenápadně, ale o to účinněji mě očerňovala, kudy chodila.

Buď ona, nebo já

Není divu, že jsem to nevydržela. Po jedné zvlášť ošklivé hádce s Radimem jsem před měsícem vypěnila a řekla mu, že buď půjde Hanka, nebo já.

On na mě vychrlil, že jsem žárlivá, nesnesitelná ženská, že nemám žádný soucit a že to o mně navíc všichni vědí. Od té doby spím na gauči a máme tichou domácnost. Je mi z toho zle. Radim se mnou nechce mluvit a čeká, že se jemu a Hance omluvím.

Cítím, že o něj přicházím, ale s ním není rozumná řeč. A když mu ustoupím, bude ze mě mít jeho sestra skutečnou onuci. Na své straně má ale i příbuzné a některé známé, takže mně nakonec možná nic jiného nezbude. Buď to, nebo rozvod.

Magdalena (60), Vysočina .