Kdysi byla Věrka moje nejdůvěrnější kamarádka. Pak mi úplně zmizela z dohledu. Po třiceti letech jsem se rozhodla ji najít.

Ve dveřích ordinace stála starší prošedivělá žena. „Prosím, kdo je další na řadě.“ Rozhlédla se čekárnou a její pohled se zastavil na mně. „Zdeno!“ Okamžitě mě poznala a vyšla mi vstříc. Objely jsme se a ani jedna jsme se neubránily dojetí.

Společné prázdniny

Poznaly jsem se jako malé holky na vesnici, kde jsme trávily prázdniny u svých babiček. Postupně jsme vyrostly z dětských her a začaly se zajímat víc o kluky. Ty naše první lásky! Měly jsme si toho tolik co sdělovat.

Říkaly jsme si důvěrnosti, které bychom nikdy nikomu jinému neprozradily. Když ale skončily prázdniny, rozjely jsme se každá do jiného koutu republiky.

Pořád jsme si psaly

To nám však nezabránilo, abychom nebyly v kontaktu i dál. Psaly jsme si velmi dlouhé dopisy, ve kterých jsme si líčily všechny své zážitky. Když jsme pak povyrostly, začaly jsme se s Věrkou navštěvovat i během roku. Myslely jsme si, že nás nic nerozdělí.

Vdala se a zmizela

Pak ale Věrka dokončila studium medicíny a vzala si Thomase. Byl to Rakušák a ona se rozhodla žít s ním u něj doma. Ještě jsem byla na její svatbě a slibovaly jsme si, že si budeme psát.

Ale dopisy řídly a pak se po Věrce slehla zem. Moje dopisy se vracely, že je adresát neznámý. Věrčina babička zemřela a rodiče už také nebyly na původní adrese. Měla jsem tehdy malé děti a velké potíže s manželem. Tak jsem všechno nechala být.

Nic se nezměnilo

Přesto mi to před časem nedalo a začala jsem po Věrce pátrat. A dnes spolu sedíme u ní doma a smějeme se nad starými fotografiemi. Věrka se v době, kdy přestala psát, právě rozváděla s manželem.

Pak odjela do USA a rodiče za ní emigrovali. Před rokem se vrátila zpět domů. Maminka s tátou už nežijí, druhý manžel také ne a syn pracuje v Evropě. Bylo to stejné, jako před těmi mnoha lety. Opět jsme k sobě měly blízko a říkaly si věci, tak, jak jsou.

Důvěrně a na rovinu. Jsme šťastné, že se nic nezměnilo. A zůstane to tak, doufejme, ještě hodně let.

Zdena K. (68), Znojmo