Někdy naše vztahy procházejí různými zkouškami. Své o tom víme s mým manželem. Až definitivní rozchod nám vrátil lásku!

S manželem jsem se seznámila v zaměstnání. Nejhezčí chlap ve firmě. Byl o tři roky starší a líbil se všem ženským široko daleko. Martin byl chytrý, opálený, sportovní kluk, který nezkazil žádnou legraci.

K mému překvapení si vybral mě. Začali jsme spolu chodit a všechno šlo dost rychle. Zásnuby, svatba, za dva roky se nám narodil první syn a za další dva roky dcera. Můj život utíkal jako splašený a já si toho ani nestihla všimnout.

K malým dětem přibyl dům, který jsme si postupně zařizovali, a k tomu jsme ještě trávili mnoho hodin zušlechťováním naší nové, krásné zahrady, kterou jsme chtěli mít v japonském stylu. Dalo to velkou práci, ale měli jsme z toho radost.

Když šly děti do školky, vrátila jsem se do práce. Pak už šlo jedno za druhým, škola, všelijaké kroužky, péče o domácnost. Měla jsem pocit, že všechno hrozně rychle letí a jedna starost neustále střídá druhou. Byla jsem trochu v pasti.

Přišla jsem si sama

Až když děti povyrostly a začaly být trochu samostatné, měla jsem konečně pocit, že mám občas čas i pro sebe. Když pak šla moje máma do důchodu, občas nám dokonce děti pohlídala a my s Martinem mohli spolu někam vyrazit.

Zatancovat si, s kamarády na slavnosti našeho města anebo na večeři. Všechno fungovalo, občas nějaké hádky, ale v podstatě mi s ním bylo dobře. Jen byl tou dobou hodně v práci a já chtěla víc mezi lidi.

„Miláčku, přece víš, že musím brát všechny zakázky, abychom mohli mít tohle všechno,“ uklidňoval mě vždy. A já si ještě říkala, jak jsem hloupá a nevděčná. Že on se snaží a já si ještě stěžuji.

E-maily jsem neměla číst

Jednou jsem takhle večer brouzdala po internetu a vyskočily na mě nějaké Martinovy e-maily. Nejdřív jsem to nechápala, ale pak jsem se zorientovala. Můj muž si zařídil tajnou e-mailovou adresu, ze které se zapomněl odhlásit.

A protože tam byly e-maily jen od jedné ženy, nevydržela jsem a všechny si je přečetla. Dozvěděla jsem se i to, co jsem vědět nechtěla. Má milenku, se kterou se chce jen vídat, ale opouštět rodinu nebude, alespoň takhle jí to psal. Byla jsem v šoku!

Chvílemi jsem brečela, chvílemi mu chtěla vyházet věci před dveře, chvílemi jsem myslela, že uteču já. Nemám ale ráda impulzivní rozhodování, a tak jsem si řekla, že alespoň týden to nechám ustát, než to začnu řešit.

Vrátila jsem mu to!

Najednou to byly dva měsíce. Celou tu dobu se Martin doma choval strašně hezky. K dětem i ke mně. Plánoval dovolenou, nezapomínal na narozeniny a všechny kamarádky mě ujišťovaly, že se to prostě může stát každému.

A tak jsem to nechávala plavat, až jsem potkala Michala! Byl to můj spolužák ze základky, který se mi vždycky líbil. A já jemu evidentně taky. Začali jsme se vídat a já neměla žádné výčitky: „Když může on, proč ne já?“ myslela jsem si.

Do mého života se najednou vrátila vášeň a záhy jsem zjistila, že můžu mít klidně ráda manžela a žít s ním rodinný život a že k tomu zvládnu i vztah, ze kterého se mi podlamují kolena.

Přišel mi na milence

Náš rodinný život od té chvíle fungoval skvěle. Manžel své zálety maskoval prací přesčas, já zase setkáváním s kamarádkami a docházením na hodiny jógy dvakrát týdně.

Oba jsme byli v pohodě, ale jen do chvíle, kdy mi na milence můj Martin přišel. A nastalo peklo. Vytáhla jsem jeho milenku. To ho zaskočilo: „Proč jsi mi nic neřekla?“ zeptal se.

„A bylo by to k něčemu?“ opáčila jsem. V naší domácnosti pak na pár dnů zavládlo pěkné dusno. Nakonec přišel Martin s návrhem, že oba své vztahy ukončíme a začneme znovu.

Našel nejlepší řešení

Bohužel realita dopadla jinak. Neustálé podezírání na obou stranách, vzájemné kontroly a urputná snaha, abychom byli co nejvíc spolu. „Neměli bychom se rozvést?“ položila jsem mu jednoho večera otázku.

„V žádném případě!“ Přes dva roky jsme to pak zkoušeli překousnout, ale bylo hůř a hůř. Až se Martin jednoho dne odstěhoval. Paradoxně to bylo nejlepší řešení. Nejednou jsme zjistili, že si chybíme.

A že náš vztah by ještě mohl fungovat. Teprve tehdy jsme zase dokázali najít jeden druhého a opět zažehnout plamen vzájemné lásky.

Božena V. (59), Jindřichův Hradec