Někdy nás strach ze samoty bezhlavě vhání do náruče někoho, koho ve skutečnosti ani nemilujeme. Jenže kdo si dneska troufne přiznat, že nemá vztah?

A potom si proto často pleteme pojmy s dojmy a lásku s chvilkovým poblázněním a nestálou zamilovaností.

Začíná to citovou bouří

U každého nového vztahu je to zpočátku úplně stejné. Nejprve jsme zamilovaní. Když odezní prvotní emoce, začínáme se ptát, zda je to už konečně ta opravdová láska. Ten krásný cit, o kterém se tolik mluví, básní i zpívá.

Jenže ne každý, s kým se cítíme být trochu příjemně, je naší skutečnou spřízněnou duší.

To je ten pravý cit

Když partnera skutečně milujeme, jsou jeho zájmy pro nás to nejdůležitější na světě Všechno co v takovém případě děláme pro svého partnera, skýtá najednou hodně potěšení i nám. To proto, že skutečná láska je bezpodmínečná.

Tím se liší od egocentrické zamilovanosti, kdy veškerou pozornost soustřeďujeme pouze na to, jak často se spolu můžeme vidět. A to zejména proto, abychom nebyli sami, abychom se trochu pobavili, aby nám hezky utíkal volný čas.

Potřebujeme druhého tak, jako potřebujeme pomoc. To ale rozhodně nejsou vztahy, které mají šanci růst a rozvíjet se.

Pečujte o něj

Chceme-li mít opravdu dlouhodobý a kvalitní vztah, musíme na něm neustále pracovat, zalévat ho a pěstovat. U zamilovanosti není třeba se o nic takového starat, protože zamilovanost odejde tak rychle, jak přišla.

Pokud ale získáme silný pocit, že s tím druhým zvládneme úplně všechno na světě, je to láska. Nabíjí nás a obnovuje naši životní energii. Té se držme a už nekoketujme s nestálou zamilovaností.