První záznamy o bolestech hlavy, které signalizovaly migrénu, byly nalezeny již na sumerské destičce z doby před 3 až 4 tisíci lety př.n.l. Migréna byla popsána i později řeckým lékařem Hippokratem (460 – 337 př. nl.
l.) a jeho krajan i kolega Claudius Galén, jeden z nejznámějších starověkých lékařů, změnil v pozdní latině slovo hemikranie na hemigranea a migranea, které dnes známe pod pojmem migréna. Samotný pojem má dvě možná vysvětlení.
Druhé se přiklání k latinskému slovu migrare – putovat či potulovat se. Jedinci, kteří mají s migrénou opakované zkušenosti, včas rozpoznají, kdy se k záchvatu schyluje nebo se přinejmenším snaží mu zamezit.
Vnitřních i zevních faktorů, které vznik záchvatu ovlivňují a spouští je mnoho.
Z vnitřních příčin mají důležitou roli genetické faktory. Mezi vnější faktory, prokazatelné u převážně části osob trpících migrénou, patří změny počasí, stres, špatný jídelníček či životospráva a mnoho dalších.
Z lidových zkušeností lze doporučit lehké potírání spánků třezalkovým olejem, které pomáhá při migrénách i neurózách. Třezalka, královna svatojánského kvítí, je v tradičním léčitelství používána velmi dlouho.
.
