Tomu, že někteří lidé vidí do budoucnosti, jsem věřila odjakživa. Po rodinné tragédii to vím na sto procent.
Stejně jako moje sestra Petra jsem se i já zajímala o nadpřirozené jevy a různé věštby. Za ta léta jsme vyzkoušely všechno možné, od kyvadélka přes astrologii až po věštění z karet nebo kávové sedliny.
Nebyly jsme v tomhle směru žádnými fanatičkami, prostě nás to bavilo. Jednou se nám ale naskytla příležitost zajít ke kartářce, jejíž předpovědi měly opravdu dobrou pověst.
Byla z toho zničená
Ačkoliv se jednalo o placenou službu, nešlo o žádný podvod nebo tahání peněz z lidí. Většina toho, co kartářka lidem prorokovala, skutečně vyšlo. Šly jsme tam se sestrou společně, ale seanci jsme absolvovaly každá samostatně. Petra šla jako první.
Hned jak vyšla ven, bylo mi jasné, že to, co slyšela, nebylo asi příjemné. Ptala jsem se jí na to, nechtěla se o tom však bavit. Pod dojmem toho, jak sestra vypadala, jsem se raději výkladu pro sebe vzdala a doprovodila jsem ji domů. Už po cestě se mi Petra začala svěřovat.
Věštba se týkala mého švagra Libora, tedy jejího manžela. Do půl roku ho má prý potkat neštěstí, které navždy změní jeho život, i život mojí sestry. Jedinou šancí, jak tomu zabránit, by bylo, kdyby Libor nevycházel z domu.
S ohledem na to, že švagrova práce zahrnovala spoustu služebních cest, by to ovšem bylo komplikované.
Dlouhé měsíce čekání
Nakonec mi sestra prozradila ještě jednu podrobnost. Prý viníkem oné tragédie bude nějaká mladá blondýnka. Vypadalo to na následky nějaké nevěry, čemuž jsem ovšem moc nevěřila. Věděla jsem, že Libor by Petře nikdy nebyl nevěrný, na to měl moc zásadovou povahu.
Sestra se rozhodla, že manželovi o té věštbě nic neřekne. Začala prohlašovat, že to stejně je nejspíš jen nějaký výmysl a litovala, že na tom výkladu karet vůbec byla.
Já jsem jí na to řekla, že nejlepším důkazem pravdivosti či nepravdivosti věštby bude, když se za půl roku nic nestane. Pak už si tím nebude muset lámat hlavu. Jak dny a týdny utíkaly a nic se nedělo, začala se Petra uklidňovat.
Nepatřila k žárlivým manželkám, takže se ani nesnažila vystopovat, jestli si Libor skutečně něco nezačal s nějakou blondýnkou. Uběhlo pět měsíců a všechno běželo dál v běžných kolejích. Pak se ale předpověď bohužel vyplnila!
Nezůstalo to bez následků
Švagr odjel na jednu ze svých služebních cest, tentokrát o něco delších. Měl se vrátit za týden. Uprostřed týdne mi náhle zazvonil mobil. Volala sestra. Jakmile začala mluvit, skoro jsem nepoznala její hlas. Sdělila mi celá uplakaná, že Libor havaroval s autem a je to s ním vážné.
Leží v nemocnici a prognóza je nejistá. Hned jsme k ní s manželem vyrazili. Snažila jsem se Petru utěšovat, že všechno bude v pořádku, i když jsem netušila, jak na tom doopravdy Libor je.
V nemocnici, kam jsme jeli pro informace, nám nechtěli říct, jakou má naději na přežití.
Až po několika dnech bylo jasné, že nezemře. Těžká zranění se ale neobešla bez následků. Švagr přišel o část ruky, takže se stal pro zbytek života invalidou. Nejhorší na tom bylo, že bouračku nezavinil – nedalo mu přednost jiné auto.
Kartářka měla naprostou pravdu
Ještě než se Libor vrátil z nemocnice, sestra mě pravidelně navštěvovala a šíleně si vyčítala, že svého muže nevarovala před tou hroznou věštbou. Ta se totiž naplnila na sto procent, nejen časově. Řidičkou onoho vozu, který havárii zavinil, byla mladá světlovlasá žena.
Pokud by býval Libor byl celých půl roku doma, jak doporučovala kartářka, nestalo by se to. Ujišťovala jsem sestru, že za nic nemůže, protože jejímu tvrzení by Libor stejně býval neuvěřil.
Často se ale v duchu ptám sama sebe, jak bych se zachovala já, kdyby podobná předpověď hrozila mně nebo někomu z nejbližších lidí. Těžko se na to hledá odpověď.
Barbora S., (58), Litoměřice
