Myslela jsem si, že se jedná o nějakou poruchu signálu, ale pravda byla děsivější.

Zabolelo mě, když se moje kamarádka Olga odstěhovala do Prahy a dělila nás tak velká vzdálenost. Zůstaly jsme ale v kontaktu prostřednictvím internetu a mobilního telefonu.

Naše komunikace probíhala skoro denně. Nebylo divu, kamarádkami jsme byly v podstatě už od mateřské školky a znaly jsme všechna svá tajemství. To, co se nám stalo v jeden podzimní den, ale ani jedna z nás nečekala.

Nové zavolání nic neřešilo

To odpoledne jsme si normálně povídaly, když jsem pojednou zaslechla hlasy v pozadí. Domnívala jsem se, že Olga není sama a zeptala jsem se jí, koho tam má. S údivem prohlásila, že nikoho a chtěla vědět, proč se ptám.

Pověděla jsem jí o těch hlasech a Olga řekla, že se zřejmě do našeho hovoru připletla jiná linka. Navrhla, ať zavěsíme, že mi zavolá znovu. Souhlasila jsem, ale když jsme se znovu spojily, situace se opakovala.

Všechno se ale odehrávalo jen na té mé straně – já slyšela hlasy a Olga nikoliv. Začalo to být opravdu podivné. V případě promíchání nějakých hovorů bychom přece měly to narušení vnímat obě.

Olgasi z toho dělala tak trochu legraci. Přála si slyšet, co ony hlasy říkají. Rozhodla jsem se, že náš hovor začnu nahrávat. Snažila jsem se současně zachytit nějaká slova.

Uvědomila jsem si, že ty cizí hlasy jsou dva, patří starším lidem, muži a ženě – a že mluví česky. Zaznívaly však hodně v pozadí a rozumět bylo jen některým slovům. Jedno z nich jsem ale zachytila přesně, protože se několikrát opakovalo. Bylo to slovo „Olga“, tedy jméno mé kamarádky!

Rozeznala jsem některá slova

Olga každou chvíli vyzvídala, jestli ty hlasy pořád slyším. Odpovídala jsem, že jí pak pustím nahrávku, ať se přesvědčí. Jednu chvíli mě zamrazilo, protože jsem jasně rozpoznala, jak mužský hlas řekl: „Ona zemře“.

Na to reagoval ženský hlas, kterému však nebylo rozumět, podle tónu s tím tvrzením ale nesouhlasil. Po chvilce jsem opět zřetelně slyšela, jak žena prohlásila: „To bude dobré.“

Střídavě jsem přepínala mysl mezi tím, co říkala Olga a hlasy, které zněly v pozadí. Nechtělo se mi věřit, že kamarádka opravdu nic neslyší. Po několika minutách hlasy definitivně zmlkly.

Řekla jsem to Olze, ale ta odpověděla, že si nevšimla žádné změny. Přála si však nahrávku slyšet. Pustila jsem jí záznam. Kamarádka přiznala, že nějaký šum slyší, dál si ovšem trvala na tom, že se jednalo o poruchu v éteru.

Vysvětlení bylo šokující

Nahrávku jsem pustila manželovi po jeho příchodu domů, i proto, že byl odborníkem na technologie. V počítači se mu podařilo ten záznam trochu vyčistit a rázem bylo jasnější, o čem hlasy v pozadí mluvily. Bály se o život Olgy.

Manžel mi řekl, ať to před kamarádkou zamlčím, abych ji zbytečně neděsila. Zařídila jsem se podle toho, pak se ale stalo něco hrozného. Olga těžce onemocněla a čekala ji operace. Dozvěděla jsem se to od jejího muže.

Půl roku visel její život na vlásku, naštěstí se ale ze všeho dostala. Vydala jsem se pak za ní do Prahy, abych ji znovu viděla osobně. Měla jsem s sebou i tu vyčištěnou nahrávku.

Nejprve jsem se rozmýšlela, jestli ji mám kamarádce pustit, ale pak jsem se rozhodla, že ano. Dodatečně přišel další šok. Hlasy totiž Olga identifikovala jako své prarodiče, kteří ovšem už dávno nežili.

Vysvětlit si to dodnes ani jedna z nás nedokáže. Myslím si ale, že po smrti jen přejdeme do jiného světa a odtud pak vidíme, co se děje v tom, který jsme opustili. A občas přeskočí mezi oběma světy spojení…

Kateřina N., (59), Ostrava