Po složitých životních peripetiích jsem se odhodlala najít svého ztraceného bratra. Potřebovala jsem totiž jeho pomoc ve chvíli, kdy mi šlo opravdu doslova o život.

Je to asi otřepaná fráze, kterou člověk slýchává od kdekoho, ale se mnou se život opravdu nemazlil. Dětství nemělo jednoduché mnoho lidí, ale pro mě byl způsob života mé matky naprosto zničující.

Patřila totiž mezi lidi, kteří střídají partnery jako ponožky, a vůbec nemyslela na to, jaké následky to zanechá na jejích dětech.

O to víc, když jsme se sourozenci měli každý jiného otce. Bylo nás dohromady pět, a pokaždé, když si máma našla nového přítele, tak jsme se stěhovali.

Vlastně je docela zázrak, že jsem v sedmnácti letech odešla z  „domova“ jako člověk schopný normálního života. Našla jsem si práci jako prodavačka v drogerii a vlastně žila spokojeně a konečně v klidu.

V Lubošovi jsem našla svou životní kotvu

Mé srdce se dočkalo velkého uzdravení, když jsem ve dvaadvaceti letech potkala Luboše. Seznámila nás moje sestra Nikola, se kterou jedinou ze sourozenců jsem zůstala v každodenním blízkém kontaktu.

Luboš byl její kolega v knihovně a už na první pohled byl tím, po čem jsem celý život toužila.

Vyzařoval z něj klid, pohoda, laskavost, a hlavně stálost, jakási kotva do mého chaosu. Od prvního okamžiku jsme si padli do noty a už o rok později jsme spolu bydleli a já čekala naše první děťátko.

Ze začátku náš příběh vypadal jako pohádka, ale rychle se proměnil v horor, kdy během pěti let přišel můj manžel o nohu během autonehody a mně byla rok nato diagnostikována leukémie.

Jedinou mojí šancí tak bylo najít dárce kostní dřeně, nejraději někoho z rodiny.

Moje máma o tom však nechtěla ani slyšet a dva mí sourozenci skončili na drogách. Jediný, kdo byl mou šancí pro záchranu života, byl bratr Leoš, který ale jako dospívvající odešel z domu. To jsem ale nevěděla, jak těžké bude ho sehnat.

Po mnoha peripetiích se nám to přece jen povedlo, jenže já netušila, co mohu od Leoše očekávat.

Neváhal ani minutu

Byla jsem připravena na to, že mě odpálkuje, i když jsme neměli jako děti nějaké konflikty. Když ale zvedl telefon a vyslechl mě, tak řekl, že okamžitě přijede. Najednou jsem zase měla bratra, který mi byl velkou oporou.

Největší radost nám všem ovšem přinesla zpráva, že je Luboš opravdu vhodným dárcem kostní dřeně, a pomůže mi tak na cestě k uzdravení. Naše rodina se tak rozrostla o mého báječného bratra Leoše, jeho úžasnou manželku a jejich děti. Konečně vím, jaké to je mít kolem sebe milující lidi, kterým na mně záleží.

Jiřina D., 57 let, Dobříš