Dívali se na něj jako na přivandrovalce, i když byl slušný člověk a oženil se s místní dívkou. Neunesl tlak okolí a vypravil se domů. Čechy rodinu rozdělily. Ne ale navždycky!

Dědeček pocházel ze Slovenska. A protože bylo za první republiky v této zemi nedostatek práce, ti odvážnější se vypravili za prací do světa. Děda zvolit Francii, a ta se mu stala osudná.

V malé šampáňské vesničce potkal babičku, do které se na první pohled zamiloval. A ona do něho. Láska to byla veliká, a skutečnost, že se jim narodilo postupně třináct děti, toho byla důkazem.

Život na francouzském venkově ale nebyl ani zdaleka tak ideální, jak si to lidé v Čechách často myslí. Francouzi jsou lidé sice pohostinní, příjemní a veselí, ovšem pouze do té míry, dokud jste v jejich zemi hostem.

Jakmile se chtěl dědeček oženit s francouzskou dívkou, začaly dělat problémy nejen francouzské úřady, ale také lidé kolem.

Sbalil děti a vyrazili do Čech

Co všechno vedlo dědečka k tomu pobalit takové množství holokrčků a vypravit se tisíc kilometrů do neznáma, se dnes už naše generace jejich potomků, žijících od svého narození v Čechách, asi nedozví.

Možná ho oslovila myšlenka komunismu, nebo prostě jenom dostal chuť změnit život a začít nový někde hodně daleko. A když mu k tomu navíc nabídli v Sudetech pěkný dům se zahradou po odsunutých Němcích, neměl zřejmě o čem dále přemýšlet.

Nabídka to byla lákavá, ale jak se záhy ukázalo, nebylo to tak jednoduché, jak si mysleli. Jestli dědovi nevyhovovaly francouzské úřady, tak v Čechách si rozhodně nepolepšil… Na svůj vysněný domek čekali nejen celé léto, ale také podzim a dokonce i zimu.

České úřady je ubytovali do malé maringotky za Prahou, kde museli všichni v tom množství přečkat. Dědeček byl pracovitý, o jídlo se postarat dokázal, a babička se měla se svými dětmi taky co ohánět. Na jídlo měli vždycky, mnohem horší to ale bylo s teplem.

Mrazy a zimu v maringotce nevydržely dvě z nejmladších dětí. Těžce onemocněly a bojovaly o život. Dramatická událost však pohnula českým úředníčkem a prarodiče okamžitě dostali dům v Krušných horách. A konečně mohli začít nový život.

Synové si nezvykli, dcery ano

Ženy bývají od přírody přizpůsobivější. Všechny tety se postupně provdaly za české jinochy a založily si rodiny. V Čechách se zabydlely celkem šťastně a spokojeně. Horší to ale bylo s mužskou částí početných sourozenců.

Bratříčkům se v této zemi nelíbilo vůbec. Cítili se být Francouzi a dědečkovi to dávali řádně najevo. Vzdorovali všemu a všem už ze zásady.

Problémy s policií nebyly výjimkou a kdo ví, jak by to bývalo s mladými temperamentními Francouzi dopadlo, kdyby nad nimi nepodržel ochrannou ruku sám osud. Maminka tehdy chodívala s partou kamarádů na čaje a zábavy.

Nejlepší dvě kamarádky si našla z rodné vesnice, a společně často snily o svém budoucím životě. Jaké muže si jednou najdou, kam je osud zavane a zda nebudou bydlet od sebe příliš daleko.

Aby se mohly často navštěvovat a aby v jejich velkém přátelství jednou pokračovaly i jejich děti. Doufaly, že si vyberou kamarády, kteří by bydleli po nejbližším okolí nebo v nedalekém městečku.

Že by se ale provdaly za tři sourozence, o tom se jim ani v těch nejrůžovějších snech nezdálo.

Láska je navěky spoutala?

Byla to prý zpočátku pěkná přehazovačka. Přiznala časem moje maminka, a poté i obě tetičky – její nejlepší kamarádky. Dodnes jsem nepochopila, kdo s kým nejdříve chodil a jak se to všechno postupně zamotalo a vyvinulo.

Můj tatínek si nakonec definitivně vybral maminku a obě její kamarádky jeho bratry. A spokojenost byla prý na všech stranách! Všechny tři vztahy skončily manželstvím. V něm pak setrvaly všechny tři páry až do smrti.

I když jim tehdy nikdo z okolí nedával naději. Možná to bylo velké překvapení i pro mého otce a jeho bratry, že se z nich nakonec stali dobří manželé a starostliví otcové početných rodin.

Dvacet let nás rozdělilo

Stále ale ještě zůstali čtyři nezkrotní mladíci, kterým život v Čechách nevyhovoval. Rodná Francie si je nakonec přitáhla. Koncem šedesátých let, v době, kdy se hranice otevřely, se vrátili tam, kam je srdce táhlo. A ve Francii už zůstali.

Rodina se rozštěpila a rozdělila na dlouhých dvacet let. Začátkem sedmdesátých let padla železná opona, a naše vztahy se přerušily. Babička s dědeček to nesli těžce. Osud k nim však byl i nadále milosrdný.

Oba se dočkali Sametové revoluce a k výročí své Diamantové svatby také všech svých dětí, kteří se v domku v Krušných horách nakonec sešli.

Helena (52), Vejprty .