Po smrti milovaného dítěte se dcera uzavřela do sebe. Nebylo v našich silách jí pomoci. Nakonec přišla pomoc z jiného světa…
Před několika lety postihla naši rodinu krutá a nenahraditelná ztráta. Sedmiletá Anetka, moje milovaná vnučka tragicky zemřela. Vběhla na silnici, přímo pod kola projíždějícího auto. Ani přes rychlý zásah zdravotníků se ji nepodařilo zachránit.
Do nemocnice ji odvezli v kritickém stavu. Podstoupila tři operace, ale následující den svůj boj o život prohrála.
Dávala si vinu za její smrt
Anetky smrt zdrtila celou rodinu. Nejvíc ale zasáhla moji dceru Helenu, která si vyčítala, že za její smrt může ona, protože v kritickou chvíli odešla ze zahrady do kuchyně zkontrolovat koláč v troubě.
Anetka si z nepochopitelných důvodů otevřela branku a vyběhla na ulici. Dcera byla po její smrti na zhroucení. Její manžel Aleš i já s mým mužem jsme se jí marně snažili vymluvit, že to není její vina.
Jenže Helena se tím trápila čím dál víc, až jsem se bála, abych po vnučce nepřišla ještě i o dceru.
Neuměli jsme jí pomoct
Nakonec musela Helena vyhledat pomoc psychiatra. Předepsal jí léky na uklidnění, které brala podle doporučení, ale nezdálo se, že by jí moc pomáhaly. Její manžel Aleš byl z jejího stavu stejně zoufalý jako my. Snažil se být Heleně oporou, pomáhat jí, ale nevěděl jak…
Zjevení v altánku
Jednoho odpoledne jsem uklízela v altánu na zahradě, když jsem najednou pocítila, že tam nejsem sama. Otočila jsem se a málem se mi zastavil dech. V rohu altánu jsem na vlastní oči spatřila naši malou Anetku.
Samozřejmě jsem hned viděla, že to není živý člověk, ale jen nějaký přízrak. Vnučka se na mě upřeně koukala. Udělala jsem krůček k ní, jen malý, abych ji náhodou nevyplašila a nezmizela. Přízrak se však z místa ani nehnul.
Chtěla mluvit s dcerou
Po pár vteřinách hrobového ticha mě vnučka oslovila. Řekla mi, že nechce, aby se její maminka dále trápila. Přála si, abych Helenu do altánu přivedla. Několik minut jsem se vzpamatovávala ze šoku.
Potom jsem jako očarovaná šla za dcerou do domu a požádala jsem ji, aby mě následovala. Nepřemýšlela jsem o tom, jak moc riskuji – dcera taky mohla přijít o rozum úplně…
Soukromý rozhovor
Helena se mě ptala proč tam má jít, na to jsem jí však odpovědět nedokázala. Pravdu by mi beztak zcela jistě nevěřila… Když jsme došly do altánku, přízrak mojí vnučky tam stále byl. Helena ho viděla také.
Čekala jsem, že dcera začne třeba vyděšeně křičet, nebo že se zhroutí, ale nic takového se nestalo. Dcera došla až k malému zjevení. Nechala jsem je o samotě.
Zase našla štěstí
Za pár minut dcera přišla a zdála se být v pořádku. Po tváři jí sice tekly slzy, avšak trochu se i usmívala. Nikdy jsem se neptala, co jí duch malé Adélky řekl… V rodině tahle příhoda zůstala tajemstvím nás dvou.
Dcera se pak rychle dala do pořádku a znovu otěhotněla. Narodil se jí syn Adam.
Veronika H. (62), České Budějovice
