Myslela si, že za její problémy může to, jak vypadá a chtěla to řešit.

Brala jsem jako přízeň osudu, že jsem v partnerském životě našla toho pravého velmi brzy. Byl vlastně mojí první láskou a jsme spolu dodnes. Přála jsem to samé svým dětem.

Vyplnilo se to ale jen napůl. Syn si našel hodnou dívku, dnes má rovněž dva potomky a já jsem šťastná babička. S dcerou Janou to bylo o hodně komplikovanější.

První přítel ji opustil

Bylo mi záhadou, po kom Jana zdědila svoji povahu. Jak já, tak manžel jsme byli velmi sebevědomí a rázní. Jana byla tichá a uzavřená, skoro s nikým se nestýkala ani na základní škole. Nezlepšilo se to ani na gymnáziu.

Doufala jsem, že si najde nějakého hodného kluka. Navazovala jsem na to téma rozhovor, ale vlastně nebylo o čem si povídat. Proto jsem se zaradovala, když ve čtvrtém ročníku Jana přiznala, že s někým chodí.

Netrvalo to však dlouho, protože přítel dceru zanedlouho opustil. Ta se z toho málem zhroutila a maturitu udělala jen s odřenýma ušima. Vysokou školu odmítla studovat, místo toho raději nastoupila do svého prvního zaměstnání.

S navazováním vztahů se ale nic nezměnilo. Občas se zdálo, že někoho má, ale byly to jen krátké pokusy. Jana začala dávat za své neúspěchy vinu tomu, jak vypadá.

Nedala si bohužel říct

Když se dcera rozhodla řešit své seznamovací možnosti úpravou svého vzhledu za pomoci plastické operace, snažila jsem se jí to rozmluvit. Říkala jsem jí, že například zvětšení prsou není zárukou šťastného vztahu.

Jana si trvala na svém. Obětovala tomu spoustu peněz. Bohužel to dopadlo špatně. Operace se nepovedla. Následkem toho si Jana nejen nevylepšila svůj vzhled, ale začala mít i zdravotní potíže.

Až zpětně jí došlo, jak hloupý její nápad byl. Řešením byla nějaká další operace, na tu už ale scházely finance. Dcera se ještě více uzavřela do sebe.

Stále opakovala, že teď už jí tím spíš nikdo nebude chtít. Dnes je jí třicet let a žije stále sama. Ráda bych jí nějak pomohla, ale obávám se, že cestu si musí najít pouze ona.

Irena S. (56), Jihlava