Někdy si dosaženého štěstí nevážíme, hledíme jen na sebe a podle toho to pak dopadne.

Říká se, že spoustu vlastností děti zdědí po svých rodičích nebo je odkoukají z rodinného života. Někdy je ale záhadou, kde se určité rysy v člověku berou. Ani já, ani můj manžel Aleš jsme nikdy netrpěli žárlivostí.

Věřili jsme si, nekontrolovali jsme se. Samozřejmě, že jsme se nevyhnuli hádkám a scénám, ty se ovšem nikdy netýkaly toho, že bychom se navzájem podezírali z nevěry. Stejně sebejistý ve vztazích si byl i syn Adam. Dcera Marika byla ale úplně opačný případ – a doplatila na to!

Splnil se jí sen!

Už na střední škole se Marika zamilovala do Vojty, spolužáka z vyššího ročníku. Měly jsme jako matka a dcera mezi sebou velmi blízký vztah, takže se mi se vším svěřovala. Nejprve to z její strany byla láska nešťastná, protože neopětovaná. Vojta dokonce v té době chodil s jinou dívkou, což dcera těžce nesla.

Trochu jsem se o ni bála, dost kvůli tomu vyváděla a mohla udělat nějakou hloupost. Sama Marika pak měla nějaké vztahy, ale na Vojtu nikdy nezapomněla. Po několika letech od maturity se jednou náhodně setkali a tehdy se mojí dceři začal plnit její sen. Dali se s Vojtou dohromady a brzy si začali dělat plány na celý život.

Za pár týdnů už byla řeč o svatbě. Opravdu jsem to Marice přála, viděla jsem na ní, jak je šťastná. Svého osudového muže si vzala a já jsem doufala, že jí po boku Vojty čekají už jenom samé krásné věci. Bohužel jsem se zmýlila.

Místo aby byla dcera ráda, že získala vytouženého partnera, začala mu pomalu připravovat žárlivecké peklo.

Nevěřila mu od začátku

Brzy po svatbě mi nemohlo ujít, jak často se mě dcera ptala na to, jestli může Vojtovi věřit. Nejprve jsem to bral trochu s humorem, ale postupně jsem začala vnímat, že Marika svému manželovi opravdu moc nevěří.

A jak by potvrdil každý psycholog, to, že nedůvěřujeme svému partnerovi, znamená, že nemáme jistotu sami v sobě – v tom, zda jsme pro druhého dostatečně atraktivní a zda nás má opravdu rád.

Snažila jsem se Mariku ujišťovat, že Vojta je pro ni opravdu tím nejlepším mužem na světě, stejně jako ona pro něho tou nejlepší ženou.

Chtěla to ale slyšet čím dál častěji, až už to začalo přesahovat únosnou míru. Jemně jsem na to Mariku upozornila. Chvíli si dala říct, ale pak se všechno opakovalo znovu. To už jsem měla o manželství mé dcery skutečné obavy.

Příliš tomu nenahrávalo ani to, že se mladým nedařilo založit rodinu, což mezi ně vnášelo značné napětí. O tom, co se mezi nimi opravdu odehrává, jsem se ale dozvěděla až od Vojty, který mě jednoho dne nečekaně vyhledal.

Muselo to tak dopadnout

Vojta vypadal hodně nešťastně. Přišel za mnou, jestli bych Marice nedomluvila, protože její žárlivost už překročila všechny myslitelné meze. Skoro každý den mu udělala nějakou scénu.

Řekl mi, že už docela vážně uvažuje o rozvodu. Vojtova návštěva mě zaskočila. Bylo jasné, že si s Marikou musím velmi důrazně promluvit. Udělala jsem to ještě v průběhu toho týdne.

Dcera mě pozorně vyslechla, ale už během rozhovoru jsem viděla, že ji neodradila ani hrozba rozvodu. Byla skálopevně přesvědčená o tom, že Vojta má milenku. To už jsem tušila, že její vysněné manželství špatně skončí.

Vojta snášel žárlivost Mariky ještě pár týdnů, pak opravdu podal žádost o rozvod.

Marně se ho dcera snažila přemluvit, aby to nedělal, marně se mu omlouvala. Došla mu trpělivost a rozvod dotáhl do konce. Marika se z toho psychicky zhroutila. Dodnes není ochotná přiznat, že chyba byla na její straně.

A když se Vojta nedávno znovu oženil, snažila se mě přesvědčit, že jde právě o milenku, kterou měl už tenkrát.

Protože jsem s bývalým zetěm zůstala ve spojení, vím, že to tak není. Nejsem si jistá, jestli si Marika ještě někoho najde a udrží. Utěšuji se tím, že takhle žárlila třeba jen na Vojtu, na němž jí v životě nejvíc záleželo.

Anna L. (56), Děčín