Mladí kolegové mě začali přehlížet a posmívat se mi. Dlouho jsem mlčela, ale jednoho dne jsem si řekla dost. To rozhodnutí mi změnilo život.
Celý život jsem dělala svou práci poctivě a s láskou. Když mi bylo šedesát, cítila jsem se pořád plná sil a odhodlání. Měla jsem za sebou desítky let praxe, vychovala jsem tři děti, a i když se svět kolem mě měnil, snažila jsem se držet krok.
Jenže s příchodem nové generace do kanceláře se změnilo něco, s čím jsem nepočítala. Atmosféra najednou zhoustla, z kolegů se stali cizinci, ze spolupráce výsměch.
Vsázeli se, kdy odejdu do důchodu
Nejdřív jsem si říkala, že je to jen přechodné. Mladí jsou jiní, to je přece normální. Ale když mi začali schválně měnit dokumenty bez upozornění, ignorovat mé návrhy na poradách a nahlas se smát, když jsem udělala chybu, začalo mi být úzko.
Když jsem jednou přišla na poradu a zjistila, že byla přesunuta bez mého vědomí, pochopila jsem, že to není náhoda. A jednou jsem dokonce zaslechla, jak si na mě dělají sázky, kdy odejdu do důchodu. V tu chvíli jsem měla chuť to opravdu vzdát.
Jenže pak jsem si vzpomněla, kdo jsem. Žena, která dokázala držet rodinu pohromadě, když byl manžel nemocný. Která zvládla pracovat, když měla doma dvě malé děti s planými neštovicemi. Která stála na vlastních nohou, když se všechno bortilo.
Našla jsem vnitřní sílu k boji
Řekla jsem si, že neodejdu kvůli pár drzounům. Sedla jsem si a všechno jsem sepsala. Události, jména, přesné situace. Pak jsem šla za vedením. Naštěstí jsem narazila na lidský přístup. Personalistka mě vyslechla, poděkovala za odvahu a spustila interní šetření.
Ukázalo se, že podobné chování zaznamenali i další kolegové, jen se báli ozvat. Někteří, kdo mě šikanovali, byli přeřazeni. Jiní odešli sami. A co je nejdůležitější, atmosféra se začala měnit. Lidé mě opět brali vážně.
Každý člověk si zaslouží respekt
Dnes už se nebojím říct, že jsem na sebe hrdá. Bylo to těžké, bolela mě duše, ale stálo to za to. Protože každý člověk v jakémkoli věku si zaslouží slušné chování a respekt ostatních, když sám tvrdě pracuje. A přála bych ostatním liem v podobné situaci, aby našli odvahu vše řešit.
Blanka Ř., 65 let, Znojmo
Tento článek je ukázkovým příkladem toho, jak by se lidé neměli nechat zastrašovat a měli by stát za svým právem na důstojnost. Jsem ráda, že se vše vyřešilo ve tvůj prospěch!
Super, že se ti povedlo se ozvat! Mnohem smutnější je, že to někdy lidi musí dojít až tak daleko. Respekt pro tebe!
To rozhodnutí bylo určitě těžké, ale moc gratuluji k odvaze! Takové příběhy vždy zahřejou u srdce.
Celý článek jsem přečetla jedním dechem. Takové příběhy člověka povzbudí, ať se nevzdává, i když je situace těžká. Skvělá odvaha!
Wow, ten příběh je fakt inspirativní! Měla odvahu a nevzdala se, to je fakt obdivuhodný. Díky za sdílení!