Našla jsem ji v maminčině šatní skříni v kapse starého kabátu. Maminka mi vysvětlila, že je to brož po mé prababičce. Vázal se k ní tajemný příběh.

Ta starožitná skříň u maminky v pokoji mě vždycky lákala. Byla v ní spousta krásných šatů, jako z pohádky. Některé byly po babičce, nebo dokonce po prababičce.

Jako malá jsem do té skříně ráda lezla, vybrala si některé ze starých plesových šatů, oblékla je, nazula střevíčky a pak jsem tančila po pokoji. Připadala jsem si jako princezna na plese. Maminka to tolerovala, líbilo se jí, jak se krásně bavím a jsem šťastná.

Opravdu existuje

„Mami, čí je ten velký, černý kabát, který nenosíš?“ zeptala jsem se, když už jsem byla o mnoho větší. Ten kabát byl velký a těžký, kolem krku měl černou kožešinu a kolem rukávů také. Oblékl by se do něj i obr. „Ten mám po své babičce.

Ten nosit nikdy nebudu, je to památka,“ řekla maminka a kabát ze skříně vyndala. Hodila ho přes postel a já začala zvědavě prohledávat kapsy. „Podívej, co jsem našla!“ vyhrkla jsem nadšeně.

V ruce se mi zatřpytilo něco moc krásného. Byl to šperk. Brož ve tvaru motýla, přesněji řečeno lišaje smrtihlava. Celá černá, jen ta lebka nad křídly zářila drobnými kamínky. Vypadaly jako brilianty. Moje duše se zaradovala, že jsem našla poklad. Maminka se zarazila, pak mi vzala brož z ruky a se zájmem si ji prohlížela.

„Ta brož patřila mojí babičce,“ rozpovídala se. „Dostala ji prý od své švagrové, o které se říkalo, že je čarodějnice a ovládá černou magii. Byla to zlá ženská, která nepřála nikomu nic dobrého. Zajímavé, ta brož opravdu existuje!“

Neštěstí

Maminka se usadila na posteli a začala mi vyprávět, co všechno se v naší rodině začalo dít poté, co si její babička brož připnula na šaty.

Své první dítě potratila, pradědečkovi se přestalo dařit v práci, dům jim vzala velká voda a pak se na ně sesypaly nemoci. Když jim bylo nejhůře, pozval je dobrý přítel na narozeniny své ženy. Co jí dát jako dar?

V tu dobu byli bez peněz, a tak prababička vzala svou brož, krásně ji naleštila a zabalila. Oslavenkyni se šperk moc líbil. Hned si jej připnula na šaty a radovala se. Za dva dny se ale stalo strašné neštěstí.

Oslavenkyně spadla ze schodů tak nešikovně, že si zlomila vaz. Zdrcený manžel šperk po několika týdnech vrátil se slovy, že manželce štěstí nepřinesl. Prababička si ho už nikdy na nic nepřipnula. Neštěstí už je nepronásledovalo.

V rodině se ale začalo říkat, že v broži sídlí neštěstí. Když mi to maminka dovyprávěla, odhodila jsem brož daleko od sebe. „Jsou to jen pověry!“ smála se moje máma.

A připnula si brož na své šaty, ve kterých šla druhý den do práce. Neměla jsem z toho dobrý pocit. „Však uvidíš, že se nic nestane!“ loučila se se mnou před domem.

Pryč s ní!

Za chvíli jsem uslyšela za zády zlověstné skřípání brzd. Otočila jsem se s hrůzou, co uvidím. Jako ve zlém snu jsem viděla, jak na přechodu leží máma a k ní se sbíhají lidé. Běžela jsem k ní jako o závod. Za chvíli jsem už slyšela sirénu sanity.

Ještě jsem stihla mamince odepnout tu zatracenou černou brož ze šatů a hodila ji daleko na pole. Maminka naštěstí z hrozivé nehody vyvázla bez následků. Ten rok se ale během žní stala na poli tragická nehoda, kterou jeden traktorista nepřežil. Našel snad na poli naši starou brož?

Alena (73), Praha