Moje kamarádka byla vždycky moc hezká a získala každého, na kterého si ukázala. V mládí mi párkrát přebrala přítele. Čekala jsem, kdy jí to budu moci vrátit.
Simona a já jsme se poznaly už na učňáku, kam jsme obě po základní škole zamířily. Byly jsme nerozlučná dvojka a v kolektivu jsme byly oblíbené. Až mnohem později jsem se dozvěděla, že tím tahounem byla právě Simona a že já jsem se jenom vezla.
Nikdy jsem si toho nevšimla a nikdy mi nikdo nic neřekl. Když se teď ohlédnu zpátky, zapadají mi věci do sebe. Já byla zkrátka trpěná jen díky krásné, vtipné a oblíbené Simoně. Dlouho mi ani nedocházelo, proč mě každý můj přítel záhy opustil.
Dala jsem sobě slib
Byla jsem jako slepá nebo jsem si možná jen nechtěla připustit, že by má nejlepší kamarádka byla schopná mi přebírat kluky a nechat mě, abych se trápila.
Když mi to všechno došlo, přísahala jsem, že jí to všechno jednou vrátím. Nevěděla jsem sice přesně jak a kdy, ale byla jsem si jistá, že můj čas pomsty přijde.
Naše vztahy ochladly
Po závěrečných zkouškách jsme se se Simonou ještě chvíli scházely, pak se ale odstěhovala a tím naše vztahy značně ochladly. Občas jsme si napsaly, ale tím to skončilo.
Jedna druhou jsme nevyhledávaly. Když mi po nějakých dvaceti letech přišel dopis na adresu rodičů, kde jsem dříve bydlela, byla jsem pořádně v šoku.
Školní sraz po letech
Byla to pozvánka na školní sraz. „Panečku, po takové době?! Vždyť tam nikoho už nepoznám!“ smála jsem se. Na pozvánce bylo uvedeno, že jsou partneři vítáni. Já byla ale rozvedená a samotné se mi tam vážně jít nechtělo. Nakonec jsem přemluvila bratrance.
Když bude příležitost…
Původně jsem na své smělé plány o pomstě zapomněla, když jsem ale o srazu přemýšlela a v myšlenkách se vracela zpět do školy, všechny staré křivdy byly zpátky a já přísahala, že jestli dostanu šanci, nenechám to tak být.
Dvacet kilo navíc
Ano, všichni jsme se změnili. Simona asi nejvíc. Z té krásné štíhlé holky zbyly jen ty modrošedé oči a plavé vlasy. Má kdysi nejlepší kamarádka měla tak pětadvacet kilo navíc. Dorazila v doprovodu svého partnera Aleše.
Už na první pohled se mi moc líbil. Nedalo mi ani moc práce se s ním dát po chvíli do řeči a získat si ho. Na rozdíl od Simony mi to totiž vážně slušelo a byla jsem stále štíhlá jako proutek.
Jenom úlet, nebo ne?
Když večer pokročil a hladina alkoholu v krvi opovážlivě stoupla, měl se ke mně Aleš stále víc a víc. Simona seděla u stolu v obležení spolužaček a my se co chvíli vypařili na cigaretu.
Ani nevím, kdy se to přesně stalo, protože jsem na Aleše dělala oči dobrého půl večera.
Najednou mě zatáhl za ruku do jednoho ze salonků hospody, kde byl sraz. Nebránila jsem se a nakonec ho svedla. Vyměnili jsem si telefonní čísla, posbírali své šaty a nenápadně se vydali zpět.
Zprvu to vypadalo, že půjde jen o krátkou známost na jednu noc, abych se Simoně pomstila. Nakonec to dopadlo ale jinak. Aleš se s ní rozešel a asi po měsíci od srazu mi zavolal. Slovo dalo slovo a my se do roka brali.
A jsou z nás manželé!
Dnes jsme spolu více než třicet let, máme dvě krásné dospělé dcery a je nám spolu moc dobře. Nikdy jsem ale manželovi nepřiznala, že byl původně jen nástrojem mé pomsty vůči Simoně. Výčitky kvůli bývalé kamarádce nemám, vždyť ona je taky nikdy neměla.
Zuzana V. (62), východní Čechy
