Nově koupené boty jsem si prý zničila sama, přestože jsem je měla na noze jen jednou. Reklamaci mi odmítli uznat, tak jsem si boty vyreklamovala tajně!

Koupě nových bot je pro mě věda. Dopoledne mám totiž nohy nateklé a odpoledne už ne. Také velikost nemusí vždy odpovídat realitě a materiál je také často jiný, než výrobce tvrdí. Než si koupím boty, pořádně se rozmýšlím, abych se nespletla.

Jenže, přes všechnu snahu to s těmi posledními lodičkami nedopadlo dobře. Stály celý majlant, ale chodit se v nich pořádně nedalo. Vlastně, venku jsem v nich byla jen jednou a domů jsem se sotva doploužila, jak mě bolely nohy.

Už v předsíni jsem si musela sednout a zout ty mučicí nástroje ze svých zmučených nohou. Jednu z bot jsem sebrala ze země a pořádně si jí prohlédla. Na špičce boty jsem objevila trhlinky, pod kterými byla nějaká látka. Boty přitom měly být kožené!

Reklamaci mi obchod neuznal

Hned další den jsem je vzala i s účtem a reklamovala. „Na reklamaci nemáte nárok, poškodila jste si je špatným zacházením!“ řekla prodavačka nekompromisně a víc se se mnou nebavila.

Hrozně mě to naštvalo a nechala si zavolat vedoucí. I ta ale byla víc než nepříjemná. Po dlouhém dohadování se mnou sepsala reklamaci. Na vyřízení jsem měla čekat celý měsíc. Po měsíci čekání přišla odpověď:

„Poškození bylo způsobeno nešetrným zacházením!“ Myslela jsem, že je to nějaký žert.

Ale nebyl. Boty, v kterých se nedalo chodit, a byly popraskané, jsem si potupně odnesla domů. „Prostě tam vtrhni a vezmi si jiný pár!“ radila mi kamarádka, ale tak snadné to nebylo.

Lodičky jsem totiž zakoupila v docela malém obchodě, kde by mě poznali hned, jak bych tam vstoupila.

Kamarádka chvíli přemýšlela a potom navrhla: „Moje kolegyně hraje ochotnické divadlo. Půjdeš tam v převleku!“ Její nápad mě rozesmál skoro k slzám.

Do obchodu jsem šla v přestrojení

Představovala jsem si sama sebe jako zlou královnu nebo Karkulku… nakonec jsme se chechtaly obě tak, že na nás soused zabouchal smetákem, abychom nerušily.

Kamarádka se ale nenechala odradit a na příští návštěvu přinesla hezkou černou paruku ostříhanou na mikádo a k tomu tónované jako dioptrické brýle.

Rekvizity pocházely z nějaké hry ze současnosti o osamělých ženách. Když jsem si nasadila paruku, zmocnilo se mě nadšení. Vypadal jsem jako úplně někdo jiný a navíc hezčí! V přestrojení jsem se vydala do obchodu.

Na nohou jsem měla ty strašné boty. V regálu jsem vybrala jiné a pohodlnější. Ty jsem si vyzkoušela a v nestřežené chvíli prázdnou mezeru vyplnila svými popraskanými lodičkami. V těch nových, nezaplacených jsem sebevědomě odkráčela.

Nikdo si mě nevšimnul. Byla to krádež nebo ne? Myslím, že ne, jen dokončená reklamace!

Radka P. (49), Brno