Duše bolí, jestliže vnitřně sami sobě něco nedovolíte. Každá žena chce být okouzlující a nádherná, jenomže rozum říká: „Vždyť jsi tlustá, proboha, jaký ty jsi ideál krásy?“ Někdy si připadáte jako v kleci.

Ráda byste z ní unikla, ale nedokážete sama sobě povolit odemknout klec, i když klíče vám zvoní v kapse. Většina lidí si projevy své duše plete s docela obyčejným fňukáním vlastního ega.

Když nebolí duše, ale ego Bolest duše, to je velmi jemný signál, který vám napovídá, že se vzdalujete od svých ideálů.

Ale ego zkrátka žádá o soucit a lásku. Nebolí vás tedy duše, to se jen vaše ego domáhá pozornosti. Pocit ublíženosti nikdy nepřichází z čistých koutků srdce. Sebelítost a obviňování těch kolem z vlastního trápení – ne, to není od duše.

To je opět naše ego. Někdy se vám zdá, že život není fér a dusíte se nespravedlností. Něco ve vás křičí: „Proč se mi tohle děje?“. Jenomže to opět není duše, ale volání vašeho ega.

Neskládejte ruce do klína Všechno se vám zprotivilo, do ničeho se vám nechce, svět se vám zdá jako těžký, nudný a nezajímavý.

Přepadá nás lenost, uzavíráte se do sebe a zdá se, že vaše duše uvadá. Ve skutečnosti však byste si měli umět stanovit reálný cíl a neskládat ruce do klína. Neutíkejte od toho Když vás něco trápí, neutíkejte od toho.

Zkuste naopak udělat pravý opak. Bolest duše signalizuje potřebu změny. Není lepšího lékaře, než je přítomný okamžik. Buďte tady a teď. Zbavte se starostí a přijímejte to, co je.

A růže vaší duše se začne rozvíjet jako na dlani, když si uvědomíte vaše potřeby a touhy.

Vaše srdce je tím nejpřesnějším kompasem. Duševní bolest lze vyléčit. Stačí poslouchat, co vám radí srdce..