První rok po rozvodu jsem se jen tak rozkoukávala a o novou známost ani moc nestála. Další dva roky jsem hledala, jenže z toho žádná známost nebyla. A pak jsem potkala Jirku.

Vlastně za to mohla kamarádka Milena, která mě vytáhla k sobě na chalupu. Když mi oznámila, že odpoledne jdeme na fotbal, protože utkání místního celku s přespolními je tu velká událost, protáčela jsem oči v sloup.

Hned pár minut po začátku zápasu jsem si všimla, že po mě pokukuje moc pěkný chlap. Než fotbal skončil, věděla jsem díky Mileně, že dotyčný se jmenuje Jirka, je dvakrát rozvedený, má tři kluky a ve vsi chalupu.

Na ten zápas přišel proto, že v místním družstvu hraje jeden ze synů z prvního manželství.

Moc jsme si rozuměli

Když mě pak v hospodě Jiří pozval na skleničku, neodmítla jsem. Zjistila jsem, že si moc dobře rozumíme. Za dva měsíce jsem už jezdila na chalupu k Jirkovi.

Připadalo mi, že mám až nezaslouženě velké štěstí. Hledat si chlapa pár let před padesátkou není zrovna jednoduché. Proto mi Jirka přišel jako dar z nebe. Uměl se o sebe postarat, byl vtipný, slušně zaopatřený.

Dozvěděla jsem se, že se s první ženou rozvedl, protože se zamilovala do někoho jiného. Jeho druhé manželství byl omyl. Františka byla o víc jak dvacet let mladší.

Jirka si ji brát nechtěl, co s ní prožíval, pro něj byl jen nezávazný flirt, jenže ona přišla do jiného stavu. Tak dlouho naléhala, až se vzali.

Byla to pěkná hysterka

Syna Michala Jiří miloval, ale z jeho matky se vyklubala ukázková hysterka. S věrností si hlavu nelámala, a tak po pár letech následoval rozvod.

Nebyla to veselá historie, ale takové věci se stávají. V době, kdy jsem se s Jiřím seznámila, měla nějakého mladšího přítele, který neúspěšně kšeftoval s nemovitostmi a byl až po uši v dluzích.

První problém se objevil, když jsme se s Jirkou vypravili na dovolenou. O tom, že spolu někam jedeme, se Františka dozvěděla od syna, který byl pár dní předtím u nás na návštěvě. Nebyli jsme v lázních ještě ani den, když začal Jiřímu zvonit telefon.

„To je jenom Františka, nebudu to brát. Asi ví, že jsem s tebou, tak prostě otravuje,“ řekl mi. Trochu mě to zaskočilo. Poznal to, a začal mi vysvětlovat, že i když už dávno nejsou spolu a ona někoho má, chová se často jako žárlivá fúrie.

Volala pořád dokola

Jenže telefon drnčel pořád. Tak to Jiří nakonec vzal. Františka mu začala kňučet do telefonu, že Michálek musí druhý den na přebory v judu, ona je nemocná, její přítel pryč a že by ho tedy měl odvézt Jirka.

Byl z toho hovor na hodinu. To už mi povolily nervy a řekla jsem Jirkovi, že tedy malého odvezeme. Od té chvíle, kdykoli jsme byli spolu, nedala nám Františka pokoj. Nechápala jsem to.

Mám zásadu, že problémy je nutné řešit ještě v zárodku. Proto jsem si s ní chtěla promluvit. Jirka mi to vymlouval, ale já měla pocit, že když si to s jeho bývalkou ujasním, bude všechno v pořádku.

Schůzka se zvrtla

Schůzka v kavárně v centru se ale zvrtla. Milá Františka mi vyložila, že Jirka nebude nikdy milovat nikoho jiného než ji, že jsem jenom příživnice, která si hledala zajištěného chlapa a že se postará, aby mě všichni prokoukli.

Na nějaké rozumné argumenty z mé strany vůbec nedošlo. Na to, abych si to s ní vyřídila, bych musela být stejná štěkna jako ona, a ještě navíc schopná dělat scény na veřejnosti. Domů k Jirkovi jsem se vracela s rozporuplnými pocity.

Netajil se tím, že jsem podle něj udělala chybu a že se jen těžko dá předvídat, co ta jeho hysterka zase předvede. Neuplynuly ani dva týdny, a v práci si mě zavolal vedoucí našeho oddělení. K řediteli prý přišlo pár anonymů, všechno stížnosti na mě.

Nejprve se tím nechtěl zabývat, ovšem když jich bylo víc, předal to mému vedoucímu. Ten tomu sice nepřikládal bůhvíjakou váhu, jen chtěl vědět, jestli na mě nemá někdo spadeno. Stačilo mi přečíst si jeden dopis, a měla jsem jasno. Františka.

Cítila jsem vztek, ale také jsem se styděla. Vysvětlovat nadřízenému, že o mně bývalá žena mého přítele šíří nechutné pomluvy, nebylo nic příjemného.

Snad spravedlnost zafunguje

Ani tenhle tah jí nevyšel, v práci mě znají a nějaké anonymy mě jen otrávily, ale neuškodily mi. Jenže za pár dní, když jsme si vzali na víkend Michálka, se stalo něco horšího. Jirka odjel nakoupit do města a já zůstala s klukem na chalupě sama.

Do dvaceti minut přijela policie, že prý jsme kluka unesli. Nemohu ani popsat, jak jsem se cítila, a ta hodina, než se Jirka vrátil, byla snad nejdelší v mém životě. Jak to tak vypadá, té fúrii Františce není žádná ostuda dost velká.

Ale jestli si myslí, že mě zastraší, tak to se mýlí. Já se Jirky nevzdám. Je to chlap, na kterého jsem čekala celý život.

Navíc si myslím, že to nebude trvat dlouho a ona udělá v té své pomatenosti něco, co ji a toho jejího přítele dostane do opravdu velkých problémů. Nebo v to budu aspoň doufat. Kristýna P. (56), České Budějovice   .