Život jsem promarnila s nesprávným mužem. Člověk se může snažit, jak chce, se špatným partnerem šťastnou rodinu nevybudujete! Chtěla jsem najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho. Jmenoval se Martin. Naše svatba byla romantická − bílé krajky a růžičky. První roky jsem se cítila šťastná. Vše se ale muselo podřídit mému muži. […]
Oslňoval celý kraj. Bavil chlapy po hospodách, psal protirežimní verše, krásně zpíval, ženy mu ležely u nohou. Domů chodil jen přespat. Táta byl chloubou našeho okresu. Měla bys být na něj pyšná, plácali mě po ramenou obyvatelé města, v němž jsem se narodila. Psál básničky proti režimu, pěkně zpíval, songy si sám skládal a při kytaře jimi oslňoval […]
Odpustila jsem tátovi, že ode mě a od mámy odešel. Ale dodnes mu zazlívám, že se dobrovolně ničil. Na tu oslavu jsme šly nerady. Chybět tam by ale bylo ještě horší. Táta slavil pětašedesáté narozeniny. „Tvůj otec,“ řekla mi tehdy máma „se dobrovolně zabíjí. I kdybychom před ním klečely, nebude to nic platné.“ Do očí se mi […]
I po letech stále řešíme jeho první ženu. Já chci ale žít tady a teď. Řešit jen nás dva. Mám dost řečí o tom, jaká byla jeho první manželka! S Otou jsme se poznali před dvanácti lety v restauraci, kde jsem pracovala. Měl hrozný den a potřeboval si dát panáka. Tak jsem se stala jeho vrbou. Byl na schůzce s manželkou, se […]
Byla jsem šťastná, když si syn vybral za ženu mou kolegyni. Měla jsem ji jako dceru. Ona mi však prozradila tajemství, které si vezmu do hrobu. Svého syna jsem vychovávala sama. Vyrostl z něho báječný muž. Vždycky jsem na něj byla pyšná. Smůlu měl jen v lásce. Několikrát se zamiloval a vždycky narazil. V práci jsem se spřátelila […]
Po smrti zetě začala Milena strašně pít. Všichni ji opustili, jen já to nedokážu. Je to přece moje jediné dítě. Moje síly mě ale pomalu opouštějí… Moje dcera Milena pije už patnáct let. Zpočátku to měla celkem pod kontrolou, poslední tři roky nad ní metla lidstva ale vítězí. I vnučka Eliška dala od mámy ruce pryč. […]
Životy celebrit patří k ostře sledovaným, takže to nikdo z nich nemá v soukromí příliš snadné. Prožívají podobná osobní dramata jako spousta běžných lidí, ale pod drobnohledem médií. V tomto speciálním vydání vašeho oblíbeného týdeníku Můj čas na kafíčko jsme se zaměřili na trpké osudy těch nejslavnějších mužů a žen z oblasti showbyznysu. Přečtěte si […]
Jsme sice starší, ale máme zkušenosti, mladí nám ovšem nedopřejí sluchu. Všechno vědí přece nejlíp. Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život. Náš Venca je takový ten kluk, který se rád baví a užívá si života. Někdy je sice na facku jako každý sedmnáctiletý kluk, ale jeho spolehlivost, odpovědnost a férovost mi vždy říkala, že je to správný […]
Moje snacha je posedlá zdravým stravováním. Své vnučky smím vidět jen pod dohledem jejich matky. Našla jsem ale způsob, jak jim dětství trochu osladit, aby žily jako normální děti. Je mi jich líto! Mé vnučky si nesmějí dát ani buchtu, protože je upečená z bílé mouky a uvnitř se skrývají zákeřná povidla. A kravské mléko zahleňuje a je jedovaté. […]
Kdysi jsme si s mým manželem prošli tím, čemu se neurčitě říká „manželská krize“. Nevěřila jsem, že se ještě někdy dokážeme zvednout a jít dál životem společně. Manžel si za mě před pár lety našel náhradu a mně zůstaly oči pro pláč, prázdný dům a soucitné pohledy okolí. Že se můj muž schází s o deset let mladší ženou, bylo na […]
Měli jsme všechno, manžel podnikatel velmi slušně vydělával, v synovi Honzíkovi se viděl, každé léto jsme jezdili na dovolenou k moři, v zimě do hor… Byli jsme tehdy moc šťastní. Zpětně musím říct, že jsme si opravdu žili jako v pohádce, a já si myslela, že to tak bude napořád. Bohužel, naše štěstí trvalo jen pár let. Petr se najednou […]
Jsem moderní žena, nevěřím proto nějakým babským povídačkám. Ale vánoční tradice, třeba lití olova nebo krájení jablíčka, mám odjakživa velmi ráda. Láska kvete v každém věku – no to je přece nesmysl. Možná ještě tak v románech, ale jste-li dříve narození a vržou vám kolena, myslíte spíš na mast na klouby, slevu na dioptrické brýle, než na nějaké […]
To zažil asi každý. Přiběhla jsem k vlaku na poslední chvíli. Nebyla jsem si jistá, kam nastoupit, zeptala jsem se průvodčí. Její rada byla nad zlato. Druhý den po té příhodě jsem neodolala a přisedla k sousedce v autobuse a povídám: „Představ si, co se mi včera stalo! Vypravila jsem se za dcerou do města,“ spustila jsem a dramaticky se odmlčela. […]
Lyžařský výcvik v prvním ročníku na gymnáziu byl pro mě nejdříve za trest. Nakonec jsem ale získala tu nejkrásnější odměnu. Ten školní lyžařský výcvik mi byl čert dlužen, říkala jsem si tehdy. Na lyžích jsem stála poprvé a byla jsem bezkonkurenčně nejhorší. „Pokrč ty kolena! Špičky k sobě! Paty od sebe!“ zoufalé hulákání učitelky Vlastičky mi zní v hlavě […]
Syn se oženil do ciziny, od té doby se málo vídáme. Vnuka znám hlavně z fotografií. Dost těžko to snáším. Nejsmutnější je samota. Vždycky jsem se jí bála jako moru, s léty čím dál víc. Nechápu, čím jsem si ji zasloužila. Byla jsem, myslím, docela dobrá máma. Syna skoro nevídám ne proto, že by mezi námi panovaly […]
Pochopila jsem to už u svého tchána. Byl to chlap plný života, jak ale přestal pracovat, scházel nám před očima. A do toho začal pít… Když jsme se s manželem brali, byl jeho táta úžasný chlap. Kromě práce měl spoustu koníčků a pořád něco kutil kolem domu. Jednou jsme ale byli u manželových rodičů, a já si všimla, že je tchán […]
Setkání s mým mužem bylo takové zimní štěstí v neštěstí. Oba jsme se ztratili v bílé tmě, kde jsme jeden druhého vlastně našli. Nikdy jsem neměla ráda zimu, a nejspíš se to asi nikdy nezmění. Musím ale uznat, že nebýt toho zpropadeného ročního období, nepoznala bych před třiceti lety svého milovaného manžela. Za to musím sněhu, mrazu i silnému větru […]
Dostala jsem se až na samé dno. Byli jsme finančně totálně v krizi. Pochopila jsem, že je matka ochotna pro děti udělat cokoli. I krást. Když se mi narodila Janička, můj celý příjem byla mateřská, která tehdy činila asi tři tisíce korun. Bydlet jsme mohly naštěstí u mamky, jenže ta pracovala jako knihovnice a příjem jí stačil na pokrytí […]
Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji ale rozmazlila. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak o ni i o vnuky. Nikdy v životě jsem neměla jiné ambice, než rodinu a domácnost. Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak se to ale nedařilo. Když se narodila Kačenka, bylo mi […]
Se Zdenou se známe od dětství. Myslela jsem, že ji dokonale znám. To, že v ní dřímá tak strašná nenávist vůči lidem, jsem však netušila. Znám ji dlouho a vždycky jsem ji považovala za svou kamarádku. První třída základní školy, první lásky, první průšvihy. Na to se nezapomíná, stejně jako na první opravdové kamarádství, které mezi námi […]
Byly Dušičky, foukalo, po loukách se povalovala mlha, na větvích krákali krkavci a mě obtáčela hrůza. Náš dům byl ponurý a na spadnutí. Každá vesnice má svůj strašidelný dům a lidé si o něm vyprávějí děsivé historky. V dobách, kdy se o můj domek starali prarodiče, na tom byl dobře. Ale jak správně prorokoval můj dědeček: „Až natáhnu bačkory, budu vás […]
Byla jsem naivní. Věřila jsem na velkou lásku, kterou ve mně můj vyvolený pěstoval. Když jsem ale chtěla rodinu, řekl, že nejsem ta pravá. Každá holka se za ním podívala. Jmenoval se Patrik a byl o pár měsíců starší. Znali jsme se odmalička. Dodnes vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou holčičku s copy a modrookého hubeného kluka s brýlemi. […]
Ta ženská mě vysávala. Pořád si jen stěžuje. Už jsem z ní byla strašně unavená. Nezbylo mi nic jiného, než jí přihrát jinou oběť. Měla jsem prostě pech! Seděly jsme v kanceláři jen my dvě. Ona starší než já, a to jak věkem, tak i služebně. Od začátku jsem měla z kolegyně rozporuplné pocity. Nikdy se […]
Za výlohou mě úplně uhranuly. Musela jsem si je koupit. Byly poslední a měla na ně políčeno i jiná žena. Chodila si je zkoušet v noci ke mně domů jako duch. Zamilovala jsem se do nich na první pohled. Stály vystavené ve výkladní skříni obuvi, která tvořila roh malebného náměstíčka v našem městečku na dlani. Kolem pospíchaly zástupy lidí […]
Vypila jsem dvě decky vína a byla najednou bez oprávnění. Osud mě pokoušel. Všichni potřebovali náhle vozit. Styděla jsem se přiznat pravdu. Procházela jsem těžkým obdobím. Manžel mě opustil, zůstala jsem sama s dětmi. Dlouho do noci jsem zírala na televizi, ani nevím, co v ní šlo, a pak jsem koukala do stropu. Začaly mě přepadat nebezpečně chmurné myšlenky, […]
Byla jsem rozvedená, bez peněz a v paneláku, kam jsem se se synem přistěhovala, jsem neznala živou duši. Blížily se Vánoce. Už je to dávno. Byla jsem tehdy na syna sama, byl malý, ještě ani nechodil do školy. S vypětím posledních sil jsem zvládla stěhování do panelákové garsonky, pak už jsem se cítila tak slabá, jako bych […]
Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo drsné, ale stálo za to. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. V pozdějším věku jsem se zeptala, proč si nepořídili další dítě, oni to ale vtipně zamluvili, a já to dále nerozebírala. Skutečnost, že by […]
Když máma a táta zemřeli, začaly se v jejich domku dít zvláštní věci. Já se ale nebojím. Vím, že jsou to oni. Sedí se mnou v kuchyni a mají ze mě radost. Maminku i tatínka jsem měla velice ráda. Smrt otce pro mě byla neštěstím, maminka ho tolik milovala, že se rozhodla jít do měsíce za ním. Ztratit během chvilky […]
Můj Tonda byl vždycky velký jedlík. Pak se ale po letech ozvaly zdravotní problémy. Dieta udělala z mého muže smutného člověka. Tonda si mě nejspíš vzal proto, že jsem kuchařkou z povolání. Líbilo se mi, jak mu chutná, tak jsem na něm nešetřila. Sváteční oběd měl u nás často až deset chodů, čímž jsme se přiblížili středověké hostině […]
Nemohla jsem z té sošky spustit oči. Byla tak ošklivá, až byla krásná! S manželem jsme se shodli na tom, že ji musíme mít doma. Před dvěma roky jsme si s manželem řekli, že si zasloužíme pěknou dovolenou. Vybrali jsme Peru. Moc jsem se těšila a manžel také. Dopřáli jsme si výlety na historická místa a prošli se po trzích. […]
Místní babičky byly přesvědčeny, že se na louce u hájovny dějí zázraky. Před Vánocemi tu docházelo k čemusi zvláštnímu. Vypadalo to, že tuhle záhadu nikdo nikdy nerozluští. Tatínek byl hajný. Naše hájenka trůnila na kraji lesa. Znala jsem les důvěrně. Dodnes bych se zavázanýma očima našla mýtinu U vysoké jedle, Kroupův posed anebo Kamenitý vrch. Les byl nejkrásnější […]
Měli jsme ji rádi, byla milá a laskavá. Tu noc přišla do našeho pokoje za mou sousedkou. Její krásná tvář se ale proměnila v kostlivce, který mávl kosou. Sestřičku Aničku jsme mohli my pacienti, ležící na JIP, identifikovat už z dálky ještě dříve, než vešla do našeho pokoje. Její korkové dřeváky pleskaly o bosé paty a vytvářely […]