Kdysi jsme si s mým manželem prošli tím, čemu se neurčitě říká „manželská krize“. Nevěřila jsem, že se ještě někdy dokážeme zvednout a jít dál životem společně. Manžel si za mě před pár lety našel náhradu a mně zůstaly oči pro pláč, prázdný dům a soucitné pohledy okolí. Že se můj muž schází s o deset let mladší ženou, bylo na […]

Měli jsme všechno, manžel podnikatel velmi slušně vydělával, v synovi Honzíkovi se viděl, každé léto jsme jezdili na dovolenou k moři, v zimě do hor… Byli jsme tehdy moc šťastní. Zpětně musím říct, že jsme si opravdu žili jako v pohádce, a já si myslela, že to tak bude napořád. Bohužel, naše štěstí trvalo jen pár let. Petr se najednou […]

Jsem moderní žena, nevěřím proto nějakým babským povídačkám. Ale vánoční tradice, třeba lití olova nebo krájení jablíčka, mám odjakživa velmi ráda. Láska kvete v každém věku – no to je přece nesmysl. Možná ještě tak v románech, ale jste-li dříve narození a vržou vám kolena, myslíte spíš na mast na klouby, slevu na dioptrické brýle, než na nějaké […]

To zažil asi každý. Přiběhla jsem k vlaku na poslední chvíli. Nebyla jsem si jistá, kam nastoupit, zeptala jsem se průvodčí. Její rada byla nad zlato. Druhý den po té příhodě jsem neodolala a přisedla k sousedce v autobuse a povídám: „Představ si, co se mi včera stalo! Vypravila jsem se za dcerou do města,“ spustila jsem a dramaticky se odmlčela. […]

Lyžařský výcvik v prvním ročníku na gymnáziu byl pro mě nejdříve za trest. Nakonec jsem ale získala tu nejkrásnější odměnu. Ten školní lyžařský výcvik mi byl čert dlužen, říkala jsem si tehdy. Na lyžích jsem stála poprvé a byla jsem bezkonkurenčně nejhorší. „Pokrč ty kolena! Špičky k sobě! Paty od sebe!“ zoufalé hulákání učitelky Vlastičky mi zní v hlavě […]

Syn se oženil do ciziny, od té doby se málo vídáme. Vnuka znám hlavně z fotografií. Dost těžko to snáším. Nejsmutnější je samota. Vždycky jsem se jí bála jako moru, s léty čím dál víc. Nechápu, čím jsem si ji zasloužila. Byla jsem, myslím, docela dobrá máma. Syna skoro nevídám ne proto, že by mezi námi panovaly […]

Právě vyšlo letošní páté číslo vašeho oblíbeného časopisu Staré dobré časy a s ním i pořádná porce příběhů ze života slavných umělců, oblíbených pořadů, perliček z natáčení a zajímavých událostí z dob dávno minulých. Dozvíte se například, jaké filmové premiéry, nezapomenutelné hity a novinky  jsme obdivovali v roce 1973. Podíváte se společně s námi na […]

Pochopila jsem to už u svého tchána. Byl to chlap plný života, jak ale přestal pracovat, scházel nám před očima. A do toho začal pít… Když jsme se s manželem brali, byl jeho táta úžasný chlap. Kromě práce měl spoustu koníčků a pořád něco kutil kolem domu. Jednou jsme ale byli u manželových rodičů, a já si všimla, že je tchán […]

Setkání s mým mužem bylo takové zimní štěstí v neštěstí. Oba jsme se ztratili v bílé tmě, kde jsme jeden druhého vlastně našli. Nikdy jsem neměla ráda zimu, a nejspíš se to asi nikdy nezmění. Musím ale uznat, že nebýt toho zpropadeného ročního období, nepoznala bych před třiceti lety svého milovaného manžela. Za to musím sněhu, mrazu i silnému větru […]

Dostala jsem se až na samé dno. Byli jsme finančně totálně v krizi. Pochopila jsem, že je matka ochotna pro děti udělat cokoli. I krást. Když se mi narodila Janička, můj celý příjem byla mateřská, která tehdy činila asi tři tisíce korun. Bydlet jsme mohly naštěstí u mamky, jenže ta pracovala jako knihovnice a příjem jí stačil na pokrytí […]

Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji ale rozmazlila. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak o ni i o vnuky. Nikdy v životě jsem neměla jiné ambice, než rodinu a domácnost. Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak se to ale nedařilo. Když se narodila Kačenka, bylo mi […]

Se Zdenou se známe od dětství. Myslela jsem, že ji dokonale znám. To, že v ní dřímá tak strašná nenávist vůči lidem, jsem však netušila. Znám ji dlouho a vždycky jsem ji považovala za svou kamarádku. První třída základní školy, první lásky, první průšvihy. Na to se nezapomíná, stejně jako na první opravdové kamarádství, které mezi námi […]

Byly Dušičky, foukalo, po loukách se povalovala mlha, na větvích krákali krkavci a mě obtáčela hrůza. Náš dům byl ponurý a na spadnutí. Každá vesnice má svůj strašidelný dům a lidé si o něm vyprávějí děsivé historky. V dobách, kdy se o můj domek starali prarodiče, na tom byl dobře. Ale jak správně prorokoval můj dědeček: „Až natáhnu bačkory, budu vás […]

Byla jsem naivní. Věřila jsem na velkou lásku, kterou ve mně můj vyvolený pěstoval. Když jsem ale chtěla rodinu, řekl, že nejsem ta pravá. Každá holka se za ním podívala. Jmenoval se Patrik a byl o pár měsíců starší. Znali jsme se odmalička. Dodnes vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou holčičku s copy a modrookého hubeného kluka s brýlemi. […]

Ta ženská mě vysávala. Pořád si jen stěžuje. Už jsem z ní byla strašně unavená. Nezbylo mi nic jiného, než jí přihrát jinou oběť. Měla jsem prostě pech! Seděly jsme v kanceláři jen my dvě. Ona starší než já, a to jak věkem, tak i služebně. Od začátku jsem měla z kolegyně rozporuplné pocity. Nikdy se […]

Za výlohou mě úplně uhranuly. Musela jsem si je koupit. Byly poslední a měla na ně políčeno i jiná žena. Chodila si je zkoušet v noci ke mně domů jako duch. Zamilovala jsem se do nich na první pohled. Stály vystavené ve výkladní skříni obuvi, která tvořila roh malebného náměstíčka v našem městečku na dlani. Kolem pospíchaly zástupy lidí […]

Vypila jsem dvě decky vína a byla najednou bez oprávnění. Osud mě pokoušel. Všichni potřebovali náhle vozit. Styděla jsem se přiznat pravdu. Procházela jsem těžkým obdobím. Manžel mě opustil, zůstala jsem sama s dětmi. Dlouho do noci jsem zírala na televizi, ani nevím, co v ní šlo, a pak jsem koukala do stropu. Začaly mě přepadat nebezpečně chmurné myšlenky, […]

Byla jsem rozvedená, bez peněz a v paneláku, kam jsem se se synem přistěhovala, jsem neznala živou duši. Blížily se Vánoce. Už je to dávno. Byla jsem tehdy na syna sama, byl malý, ještě ani nechodil do školy. S vypětím posledních sil jsem zvládla stěhování do panelákové garsonky, pak už jsem se cítila tak slabá, jako bych […]

Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo drsné, ale stálo za to. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. V pozdějším věku jsem se zeptala, proč si nepořídili další dítě, oni to ale vtipně zamluvili, a já to dále nerozebírala. Skutečnost, že by […]

Když máma a táta zemřeli, začaly se v jejich domku dít zvláštní věci. Já se ale nebojím. Vím, že jsou to oni. Sedí se mnou v kuchyni a mají ze mě radost. Maminku i tatínka jsem měla velice ráda. Smrt otce pro mě byla neštěstím, maminka ho tolik milovala, že se rozhodla jít do měsíce za ním. Ztratit během chvilky […]

Můj Tonda byl vždycky velký jedlík. Pak se ale po letech ozvaly zdravotní problémy. Dieta udělala z mého muže smutného člověka. Tonda si mě nejspíš vzal proto, že jsem kuchařkou z povolání. Líbilo se mi, jak mu chutná, tak jsem na něm nešetřila. Sváteční oběd měl u nás často až deset chodů, čímž jsme se přiblížili středověké hostině […]

Nemohla jsem z té sošky spustit oči. Byla tak ošklivá, až byla krásná! S manželem jsme se shodli na tom, že ji musíme mít doma. Před dvěma roky jsme si s manželem řekli, že si zasloužíme pěknou dovolenou. Vybrali jsme Peru. Moc jsem se těšila a manžel také. Dopřáli jsme si výlety na historická místa a prošli se po trzích. […]

Místní babičky byly přesvědčeny, že se na louce u hájovny dějí zázraky. Před Vánocemi tu docházelo k čemusi zvláštnímu. Vypadalo to, že tuhle záhadu nikdo nikdy nerozluští. Tatínek byl hajný. Naše hájenka trůnila na kraji lesa. Znala jsem les důvěrně. Dodnes bych se zavázanýma očima našla mýtinu U vysoké jedle, Kroupův posed anebo Kamenitý vrch. Les byl nejkrásnější […]

Měli jsme ji rádi, byla milá a laskavá. Tu noc přišla do našeho pokoje za mou sousedkou. Její krásná tvář se ale proměnila v kostlivce, který mávl kosou. Sestřičku Aničku jsme mohli my pacienti, ležící na JIP, identifikovat už z dálky ještě dříve, než vešla do našeho pokoje. Její korkové dřeváky pleskaly o bosé paty a vytvářely […]

Tak ošklivé zvíře jsme do té doby neviděli, manžel ho ale musel mít. Nevím, proč mu říkali Julinka, když to byl ON a zlomyslný raťafák k tomu! Stalo se to před dvaceti lety, když jsem došla k názoru, že si vezmeme z útulku pejska. Manželovi se ten nápad nelíbil, nakonec ale rezignoval. V útulku bylo psů požehnaně, vrtěli ocásky a předváděli, […]

Můj devadesátiletý tatínek byl až do svého posledního okamžiku velmi čilý pán. Nic ho nebolelo a četl dokonce bez brýlí. Že po něm zůstanou stotisícové dluhy, nenapadlo vůbec nikoho. S tatínkem jsme se měli moc rádi. Vlastně o hodně víc, než když jsem byla malá. To byl na mě i mého bratra velmi přísný a vyžadoval […]

Ráda se procházím sama neznámými místy. Tentokráte jsem ale narazila na podivný opuštěný dům na samotě. A v něm slyšela hlasy. Před lety jsme byli s přítelem na dovolené na jihu Itálie. Protože nerada trávím celé dny jenom na pláži, toulala jsem se i po okolí. Ten den jsem se vydala na procházku sama. Dostala jsem se poměrně daleko […]

Když jsem byla mladá, byly v módě krátké vlasy. Okolí na mě tlačilo, abych se ostříhala. Pochopila jsem, že to byl nekalý záměr. Když jsem přišla do gymnázia, několik studentů ze starších ročníků mě na chodbě oslovilo. „Ty to budeš mít s Lízinou těžký!“ říkali mi. „Nenávidí dlouhé vlasy!“ Nebrala jsem ta slova vážně. Skutečnost, jak se […]

Když jsme toho potrhaného a poskakujícího chlapíka spatřili poprvé, lekli jsme se. Vypadal tak zběsile! Pak jsme se ale dozvěděli, že to je místní hejkal. Před dvaceti lety jsme si s manželem koupili chatku v Orlických horách. Stála na osamělém místě. Nikdy jsme se tam ale nebáli. Místní lidi jsme znali a až k nám na okraj vesničky chodil jen […]

Zhubnout se mi sice nepodařilo, ale zato jsem našla štěstí tam, kde bych ho nikdy nečekala. A bylo tak sladké… Hrozně ráda si dávám novoroční předsevzetí, byť se mi zatím nepodařilo splnit ani jediné. Jednou už jsem k tomu byla ale opravdu blízko. Bylo mi osmnáct, když jsem si s příchodem nového roku řekla, že musím něco dělat […]

Už je to mnoho let, co jsem si rekonstruovala byt. Kamarádi mi dohodili klasické řemeslníky, meloucháře. Tak, jak to tehdy chodilo. Vše probíhalo hladce a už mi zbývalo zapojit jen nové vafky. Otevřela jsem dveře. Za nimi stál topenář Břéťa. Dvoumetrový chlap jak hora, sto padesát kilo živé váhy a úsměv od ucha k uchu. […]

Člověk si nemá hrát s budoucností v tom smyslu, že by chtěl znát datum svého konce. Může si ho tak totiž snadno přivolat. Před pěti lety jsem nastoupila do nové práce. Byla jsem v kanceláři se dvěma ženami, zhruba stejně starými jako já, Milenou a Kamilou. S oběma jsem si docela rozuměla. Na rozdíl od Kamily, která byla spíše tichá, […]