Měla jsem tři holky a žádného kluka. Snad proto jsem svého nejstaršího vnuka tak podporovala a rozmazlovala, jako svého benjamínka.
Když chodil Otík na základní školu, dostala se dcera do existenčních problémů, tak jsem si nejmilejšího vnoučka vzala k sobě.Ráno jsem ho budila, chystala mu oblečení, vyvařovala mu. Když se podávaly přihlášky na střední, jemu by býval stačil učňák.
Přitom mohl vystudovat vysokou, kdyby jen trochu chtěl! Horko těžko jsem ho přemluvila, aby zkusil průmyslovku.
Za odměnu, že se tam dostane, jsem mu slíbila tetování na rameni. Jenže škola ho nebavila. Klidně si občas přispal, nebo do školy vůbec nedorazil. V pololetí neměl dostatek známek na to, aby mohl být klasifikovaný.A tak střední školu vzdal, a šel na učňák.
Brečela jsem kvůli tomu. Nemohla jsem se s vnukem už tak chlubit, jako dřív. Jenže ani v této škole se moc neukazoval. Vymetal různé podniky a občas se ani nevrátil domů.Když si našel holku, zaradovala jsem se. Láska už zkrotila nejednoho bouřliváka!
Konečně se zklidnil?
A tak jsem jim podstrojovala a oni spolu šťastně cvrlikali v podkroví. Jelikož Otík už nechodil ani na učiliště, našel si práci.Fungovalo to celkem dobře. Když moje první pravnučka přicházela na svět, celé jsem to s nimi prožívala.
Janičku jsem milovala, koupila jsem jí první poslední. A pak najednou Otík ztratil práci…Tak jsem je začala živit všechny.Žili jsme z mého důchodu a z peněz, co jsem si naspořila. Však si je do hrobu nevezmu, říkala jsem si. Jednou mi ale volala sociálka.
Prý se objevily stížnosti od lidí, že se matka o holčičku nestará, Otík hrozně pije a oba se přiživují na mě, staré ženě, která jim pere, uklízí, vaří, hlídá dítě….. Až do té doby jsem to neviděla.
Otík dokázal opravdu proležet celý den v posteli se sluchátky na uších, Jana si lakovala nehty a koukala na televizi. Jakmile Janička ráno zakňourala, už jsem si ji brala k sobě.Já byla ale dobrá babička a všechno jsem to sociálce popřela.
A je to tu znovu?
Nakonec se Otík s Janou rozvedli. Velká Jana se o malou Janičku neprala, našla si jiného a chtěla si užívat života. Tak jsem si ji vzala k sobě.Otík si stálou práci nenašel, ale občas měl nějakou brigádu, aby si vydělal na pivo a cigarety.
Jednou přišel domů s tím, že se zamiloval. Dotyčná Andula měla podobnou životní dráhu a hlavně filozofii jako můj vnuk.Byla na podpoře, tak se k nám nastěhovala i se svou tříletou dcerkou Sofinkou. Tak uplynul rok, a Andula otěhotněla.
Těšila jsem se na nové vnoučátko, ale zároveň jsem se děsila budoucnosti. Naštěstí vyloženě zle už nebylo, ale dobře taky ne. Narodil se zdravý a krásný Tobík, Andula po mateřské nastoupila jako pomocná síla do školní jídelny a Otík se uchytil jako skladník.
A já jsem teď babička na celý úvazek. Inu tři pravnoučci, to už je pořádná nálož! Ale já to zatím zvládám, jen se každý večer modlím, aby ta práce mladým vydržela.Žádné finanční rezervy totiž už nemám a můj důchod by nás šest už neuživil.
Alžběta (72), Klatovsko .