Myslela jsem si, že je to hloupý vtip. V zájmu dítěte jsem hlídala jejich kocoura, aby mohli za zábavou. Probendil s přítelem dědictví a chtěl se vrátit. Proč jsem ho vzala na milost? Moje první manželství se nepovedlo.
Vdávala jsem se příliš mladá. Muž mi řekl na rovinu, že bude mít dále své přítelkyně, a já ať si dělám, co chci. Musela jsem ho hodně milovat, když jsem na tokovou „obchodní“ podmínku našeho vztahu přistoupila.
Starala jsem se o malého synka, a manžel si velmi aktivně odskakoval. Dokud to bylo v okruhu mých kamarádek a příbuzných, tak jsem to tolerovala, jakmile to ale přesáhlo hranice, a já se dostala do zdravotních problémů, začala jsem se konečně bát.
Manželství rychle skončilo.
Pochopení ve své rodině jsem se tehdy nedočkala. Ten, kdo mi pomohl, ačkoliv se to jeví jako paradox, byl svědek mého manžela. Jeho nejlepší kamarád. Stal se mou psychickou a finanční oporou, abych rozvod a s tím spojené problémy ustála.
Spadla jsem do toho znovu Byl tak úžasný, vtipný a kamarádský, že jsem se do něj musela zamilovat. Říkala jsem si, že to bude jistě odměna za všechna ta utrpení, kterými jsem si v prvním manželstvím prošla. Nic horšího mě přece už nemohlo potkat.
A nebo snad ano? Člověk se asi nemá rouhat. Vždycky může být totiž hůř. Znovu jsem si oblékla bílý šat a uvěřila v lásku navždycky. Synovi jsem přivedla domů nevlastního otce, se kterým si rozuměl. V bláhovém opojení jsem si užívala každého dne.
Ó, jak jsem byla šťastná, když jsem se dozvěděla tu úžasnou novinu, že se naše skvělé manželství ještě vylepší narozením děťátka! Nikdy jsem se necítila tak šťastná a plná očekávání, jako v těch chvílích.
Měla mě varovat jeho dokonalost?
Choval se fantasticky, byl starostlivý a o jiné ženy nejevil zájem. A tak jsem usnula na vavřínech. Být zamilovaná a šťastně vdaná mi ale nebylo souzeno. Přišel den, na který nikdy nezapomenu.
Náš synek už rozum bral a ten starší chodil do školy, když mi manžel sdělil tu strašnou novinu. Chystal se odejít. Ne proto, že by mě nemiloval. Žádná jiná žena v tom nebyla. Byla jsem jedinou ženou jeho života, a to do slova. Sbalil si kufřík a odešel.
Za svým přítelem, kterého bláznivě miloval… seděla jsem sama u opuštěného stolu a plakala. Hanbou jsem se propadala. Tolik let jsem žila s mužem, který vlastně muž nebyl. Čím jsem si takový úděl zasloužila? Jsem vůbec normální? Dívala jsem se na sebe do zrcadla a pak ještě déle na dno sklenky…
Byly jsme velká rodina
Je neuvěřitelné, jak dokáže čas ulámat i ty nejdrsnější hroty. Manžel byl i nadále milý a starostlivý – i ke svému nevlastního synovi. A tak nešlo se mstít nebo jej ignorovat.
Pokračovali jsme v zájmu dětí v pravidelných návštěvách a akcích všeho druhu tak, jako by se nic nestalo. A můj manžel nelenil a do našeho rodinného programu zapojit i svého přítele.
Protože to byl člověk přátelský a tak trochu bláznivý, zamilovali si nového strýčka mé děti. Stal se jejich kamarádem, oblíbencem a miláčkem, na kterého se pravidelně ptali a dokonce se ho dožadovali.
Stali jsme se jednou velkou rodinou, ve které i on měl své nezastupitelné místo. Odjeli pracovat do ciziny A já jim doma hlídala kocoura. V tu dobu mi to už ani nepřišlo šílené.
Bývalý manžel podědil, synům pořídil chalupu a za zbytek se odhodlal zkusit štěstí ve světě.S přítelem nasedli do letadla. Co prý tady v Čechách? S napětím jsem očekávala, jak se situace vyvine.
Přítel manžela byl člověk nejen společenský, ale také znalý světových jazyků. Zatímco můj manžel se nedomluvil. Problém na sebe nenechal dlouho čekat. Manžel se vrátil z cest velmi brzy,, a jeho přítel? Ten byl v zahraničí naopak spokojený. Jen mu bylo smutno.
A tak mi zavolal, abych přijela a spolu s ním bydlela několik týdnů v malé garsonce. S nikým jiným by prý nevydržel.
Zlé je vždy k něčemu dobré
U našeho odděleného žití nezůstalo. Spojila nás naše největší slabina – syn. Po škole zůstal bez práce, a platil si zdravotní pojištění. Jak je v naší zemi zvykem, zdravotní pojišťovna velmi nenápadně změnila číslo účtu.
V takových chvílích mám silný dojem, že to tyto instituce dělají záměrně, aby klienta dostali do problémů. Výhrůžky soudu a agresivních exekutorů byly nepříjemným překvapením.
Nikoho nezajímalo, kde skončily peníze, které syn zasílal na původní účet, všechny zajímala chalupa, které by se mohly zmocnit. Tato perná chvíle nás stmelila dohromady. Synův dluh se díky manželovi uhradil.
A my zase fungujeme jako rodina, ale… jedna podstatná změna tu přece jen je. Teď mám já svého milence, se kterým se čas od času scházím a žádné špatné svědomí z toho rozhodně nemám.
Jana V. (53), Praha.