Jít na první lekci salsy mě přinutila kamarádka. Prostě mě tam přihlásila a hotovo. Nikdy bych neřekla, že si ještě v životě užiju tolik legrace.
Podívala jsem se užasle na Helenu. „No ty ses snad vážně zbláznila! Nikdy jsem netančila, do tanečních nechodila a chybí mi dost podstatná věc.
Nemám rytmus.“ Moje slova zněla dost zoufale, protože mě při představě ladných tanečnic v kombinaci se mnou jímala naprostá hrůza.
„Co tě to jen napadlo.“ Zaúpěla jsem ještě a čekala, že kamarádka celou akci odvolá. Ta ale byla neoblomná. „Zítra po práci se sejdeme u zastávky.“ Řekla stručně a jasně a zmizela.
Byla jsem exot
Vůbec jsem netušila, co se na takové hodiny tance vlastně nosí a Heleny jsem se z nějaké falešné hrdosti nezeptala. Vyrazila jsem proto druhý den ve starších džínách a blůze. Do tašky jsem si dala staré jarmilky.
Když jsme s Helenou dorazily do šatny, polilo mě horko. Ženské se tam převlékaly do elegantních sukýnek a blýskavých topů. Na nohy si obouvaly botky na podpatku s páskem kolem nohy. Už v tenhle moment jsem mezi nimi vypadala jako naprostý exot. To hlavní mě však čekalo až na tanečním parketu.
To tu ještě neměli
Jak se brzy ukázalo, moje milovaná kamarádka nás přihlásila do nějakého už dlouho rozjetého kurzu, pokročilých tanečnic. Sama kdysi tancovala, takže jí to nijak nevadilo. Já byla ale od samého začátku naprosto mimo.
Krčila jsem se v koutě a neustále jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že jsem neviditelná. Nebyla to ovšem vůbec pravda. A pak se rozrazily dveře a dovnitř vtrhl tanečním krokem Milan, náš učitel tance.
Tak to jsem už vůbec nečekala. Myslela jsem si, že když jde o čistě ženskou lady salsu, bude nás učit také ženská. Helena se ke mně natočila a zašeptala mi do ucha. „To je ale pěknej kousek. Co říkáš?“ Šlehla jsem po ní pohledem, který kdyby mohl, tak by zabíjel.
Hodina plná hrůzy
A pak to začalo. Ozvaly se divoké rytmy, chlapík rozvlnil své tělo a ostatní tanečnice s ním. Já jsem se tam uprostřed motala jak motovidlo. Všichni šli doleva, já zásadně doprava.
Jinak jsem stála na místě, potila se jak vrcholový sportovec během olympiády a přešlapovala zmateně z nohy na nohu.
Tak sem už víckrát ani nepáchnu, opakovala jsem si v duchu stále dokola. A vidina tohoto rozhodnutí mě uklidňovala. Ze všeho nejvíc mě rozčilovalo, že ten chlápek si neustále tancoval a moje zoufalství ho nechávalo naprosto v klidu. Proč mi třeba nevyrazí. To by byla úleva.
Zamilovaná nejen do tance
No nebudu vás dlouho napínat. Učitel tance mě nevyrazil. I když takového vozemboucha asi nikdy dřív neviděl. Ani já jsem to z nějakých neznámých důvodů nevzdala. A chodila jsem dál.
Po čase mi náš trenér věnoval několik soukromých doučovacích lekcí. Už jsem nechodila při hodinách v protisměru. Dokázala jsem udržet i rytmus a začala jsem vnímat i samotný tanec a pohyb svého těla. Z tancování se pro mě stala vášeň.
Možná dokonce posedlost. Místo hodiny týdně jsem tancovala každý den. Zamilovala jsem si tanec i jeho učitele.
Mise splněna
Kamarádka Helena byla z mé proměny nadšená. Jednou u kafíčka se mi svěřila, že je moc ráda, že se její záchranná akce, kterou zahájila před rokem, povedla. Chtěla mě tehdy probudit z té letargie, do které jsem se dostala po rozvodu.
Vytáhla mě proto na tanec. To, že jsem se do tancování zbláznila a navíc si tam našla nového partnera, považovala za své vítězství. Má pravdu. A já i Milan jsme jí velice vděční.
Květa L.(56), Brno