Kdysi dávno, když jsem ještě chodila na střední, jsme se spolužačkami propadly věštění, výkladu z karet a kouzlení. A protože jsme nebyly zadané, měl nám večer plný kouzel pomoci najít přítele.
Celé to byl nápad Ivany. To ona byla z nás pěti nejvíce zapálená do všeho, co souviselo s tajemnem. Věřila na věštění z koule, čtení z ruky, horoskopy, numerologii a každou chvilku nám o něčem nadpřirozeném vyprávěla.
Holčičí dýchánek
Jednou Ivaniny rodiče odjeli na víkend pryč, tak jsme se s holkami domluvily, že u ní přespíme. Myslela jsem si, že se budeme dívat na nějaké filmy nebo poslouchat muziku, ale to jsem se spletla.
Ivana pro nás měla připravený speciální program. „Holky, dneska večer budeme kouzlit,“ řekla nám, když jsme se všechny shromáždily v obýváku, který byl osvětlený svíčkami a provoněný tyčinkami.
Večer plný kouzel
S holkami se nám do toho moc nechtělo, ale když jsme viděly Ivanin natěšený výraz a všechnu její snahu, se kterou místnost připravila, tak jsme nakonec souhlasily. Posadily jsme se na zem, utvořily jsme kroužek, a nechaly Ivanu, aby převzala vůdčí roli.
Měla pro nás připraveno několikero věšteb. Některé, jako třeba loupání jablka bez přerušení a následné hození slupky za sebe, jsem znala. Z tvaru slupky po dopadu se mělo dát vyčíst písmeno, na které bude začínat jméno našeho vyvoleného. Ta moje připomínala slimáka.
Sklenice s vodou
Pak jsme dělaly kouzlo s nitkami. To pro nás bylo nové. Jedna po druhé jsme do misky s vodou pouštěly dvě nitky – bílou a černou. „Když se propletou, znamená to, že se do roka vdáš,“ vysvětlovala nám Ivana.
Moje nitky chvíli plavaly vedle sebe a pak se spojily. Hrklo ve mně. Bylo mi teprve sedmnáct. Představa, že bych byla v osmnácti letech vdanou paní, byla absurdní. S holkami jsme se tomu zasmály a přešly jsme k poslednímu kouzlu.
Každá jsme měla před spaním sníst malou lžičku soli. Pak jsme si měly k posteli postavit sklenici vody. Muž, který nám ji ve snu podá, se údajně stane naším manželem.
Sny o muži
I když to bylo odporné, tak jsem lžičku soli spolkla. Ivana totiž stála jako dozor vedle nás a dohlížela na to, abychom úkol splnily. Když jsem ležela v posteli, měla jsem toho všeho věštění plnou hlavu, takže jsem nemohla usnout.
Převalovala jsem se z boku na bok a do neklidného spánku jsem upadla až dlouho po půlnoci. A skutečně se mi zdál sen o muži, který mi skleničku podával. Byl vysoký, tmavovlasý, s ostrými rysy. Moc sympatický. Několik měsíců se mi pak o něm zdálo téměř každou noc.
O patnáct let později
Uběhlo patnáct let a já jsem na večer plný kouzel už dávno zapomněla. Vzpomněla jsem si na něj, až když jsem jednou večer seděla v kavárně. Měla jsem za sebou velice náročný týden.
Byla jsem vyčerpaná a dehydratovaná, takže se mi lehce motala hlava. „Tu máte, vypijte to, nebo tu ještě omdlíte,“ řekl číšník a podal mi sklenici vody. Když jsem si ho prohlédla, jakoby z oka vypadl muži z mého dávného snu.
K této příhodě došlo před deseti lety. Od té doby jsme s Markem spolu.
Zuzana H. (42), Litvínov