Nebyla jsem nikdy přehnaně přísná matka. Je ale pravda, že jsem vždycky dbala na to, aby naši kluci, Tomáš a Mirek, dodržovali pravidla a neflákali se.
Člověk by o sebe měl dbát ve všech oblastech a maximálně využívat toho, čeho se mu v životě dostalo. Díky tomu nebyli synové žádní lenoši a peciválové, právě naopak. Pokud jde o lásku a manželství, na řeči o protivách, které se přitahují, rozhodně nevěřím.
Někdo, kdo je vaším opakem vás může bavit v době, kdy jste zamilovaní. Jenže za pár let je život s takovým člověkem peklo.
Proto jsem se snažila, abychom naše kluky nenásilně vedli k tomu, že nejlepší jsou chytré, sportovně založené holky, žádné romantičky s nervy na pochodu.
Nechci jim do toho mluvit
Jak kluci rostli, nemohla jsem jim samozřejmě už tak moc zasahovat do života, ale myslím si, že dostali dobrý základ. I když mladší Mirek párkrát začal chodit s děvčaty, která jsem moc neschvalovala. To Tomáš měl při výběru přítelkyň mnohem šťastnější ruku.
Když začal v posledním ročníku na vysoké chodit s Tamarou, byla jsem moc ráda. Byla to hezká, vždycky perfektně upravená studentka tělocviku a matematiky. Musím říct, že tomu, jak je dívka upravená jsem vždycky přikládala velký význam.
Žena, která se nedokáže postarat o sebe, se nedokáže postarat ani o druhé. To ale u Tamary nehrozilo.
Svatba byla perfektní, hned po ní si mladí začali přestavovat domek po prarodičích. Uměli vzít za práci, navíc do renovace dávali každou korunu, takže měli poměrně rychle hotovo.
Protože syn dostal ve stejné době mnohem lépe placenou práci, začali uvažovat o miminku.
Proč tak zbrkle?
Měli štěstí, malý Stáník se narodil ani ne za rok a půl od doby, co začali o miminko usilovat. Chlapeček byl v pořádku, ale to se nedalo říci o Tamaře. Byla pořád unavená, přišlo mi, že péči o miminko zcela nezvládá.
To se ovšem může stát každé ženě, obzvlášť prvorodičce.
Ráda jsem jí pomohla, nejenom s malým nebo s úklidem bytu, ale i radou. Trvalo jí dost dlouho, než se zase začala chovat jako dřív, než se pustila do cvičení, zlepšila se jí nálada a dům měla zase jako klícku.
Jenže sotva se věci vrátily k normálu, přišla podruhé do jiného stavu. „Měli byste si dávat pozor,“ varovala jsem syna „bylo by lepší, kdybyste s dalším dítětem počkali. Až budou Stáníkovi tak tři, čtyři. Být vámi, dala bych si na čas.
To není samo sebou, že s Tamarou to mateřství tak zametlo. “Ovšem mladí měli svou hlavu. Tentokrát bylo všechno o to horší, že Tamara, ta sportovní holka s postavou jako proutek v těhotenství strašně přibrala.
Tomáš ji omlouval
Cpala se jako nezavřená. Častokrát jsem na syna naléhala, aby ji v tom nepodporoval. On se ale jenom smál, že tentokrát si chce Tamara to očekávání náležitě užít. Jenže to nebylo jenom o očekávání.
Po narození Gábinky se nepustila do cvičení, a navíc začala kašlat i na domácnost.
Je pravda, že se k dětem chovala hezky, jenže co je platná hodná máma, když nedává dětem dobrý příklad a doma je nepořádek. Při kojení sice pár kilo shodila, ale pak zase začala nabírat.
Tvrdila, že u dětí ze sebe mode dámu dělat nemusí, a tak jsem ji čím dál častěji viděla ve vytahaném tričku a teplácích.
Veselé hodování
Bylo jí jedno, že malý roztahuje hračky po celém bytě a všude dělá nepořádek. Co mě ale dráždilo ještě víc byl fakt, že Tomáš se jí nijak nesnažil motivovat, neměl potřebu, aby se věci daly do pořádku.
Pořád jen mluvil o tom, jak jsou děti šťastné a spokojené.
V minulosti si při obřadu snoubenci před oltářem slibovali, že jako manželé spolu budou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě. O tom, jak se zachovat, když se vám z partnera stane úplně jiná osoba, se ale nic neříká.
Syn nakonec prozřel ve chvíli, kdy vzal Tamaru na firemní večírek. Ti, co ji znali dřív, ji vůbec nepoznali, ostatní nechápali, co tam Tomáš dělá s takovou tlustou ženskou. Konečně mu došlo, že štěstí je fajn, ale není to všechno.
Když se mi svěřil, nabídla jsem Tamaře pomocnou ruku. K mému velkému údivu odmítla, a dokonce se mi ještě vysmála. Prý mi nedochází, co je v životě důležité.
Rozvod je na spadnutí
Jak jsem se tak na ni dívala, měla jsem pocit, že asi veselá mysl, jídlo a nepořádek. S takovou ženou bych se synovi vůbec nedivila, kdyby se začal poohlížet jinde.
Za normálních okolností bych nějaké jeho zálety považovala za odsouzeníhodné. Ale teď se mu vůbec nedivím. Jak tak pozoruji jeho manželství,mám pocit že nebude mít dlouhého trvání. Vina ale leží téměř výhradně na straně Tamary.
Té dívce, kterou si syn vzal, už není ani trochu podobná. Samozřejmě mě to mrzí kvůli dětem. Taková matka jim nemůže dát dobré základy, naštěstí ale mají ještě svého tátu a nás. V posledních měsících se snachou už ani nemluvím.
Naposled, když jsem si s ní chtěla promluvit, mě obvinila, že krize, co mají v manželství, je má vina. Připadalo mi, že blábolí z cesty. A poslouchat něco takového opravdu nemám zapotřebí.
Jana Hovorková (61), Příbramsko .