Nedokázala jsem se jen tak koukat, jak mému čtyřnohému kamarádovi jde o život. Ale přece jsem ho v tom nemohla nechat.

Píďa vydával strašlivé zvuky, které mi rvaly srdce. Mého malého milovaného pejska, pouliční směsku, se právě snažil zakousnout rozzlobený bulteriér. Přihnal se odkudsi jako vítr a vrhl se nečekaně na nicnetušícího Píďu.

Rozhlédla jsem se rychle kolem, ale páníčka toho agresora jsem nikde neviděla. Nezbývalo moc času. A tak, aniž bych o tom dlouze přemýšlela, jsem chytla rozdivočelého psa za obojek a chtěla ho odtáhnout.

Měl hroznou sílu  

Byl ale velice těžký a silný. Odtáhnout se mi ho nepodařilo. V zoufalství jsem ho tedy chytla za ucho a pořádně jím škubla. Pes se prudce otočil a chňapl po mé ruce. Ucítila jsem strašlivou bolest.

Pes povolil a z dálky se ozvalo. „Rudy, fuj. K noze!“ Směrem k nám se pomalu loudal chlapík. Naprosto v klidu a pohodě. Ruce zastrčené v bundě, netečný výraz. Rudy sice přestal žrát mě i Píďu, ale k páníčkovi se nehnal.

Strašlivá bolest    

Teprve teď jsem si všimla, že se mi z prsteníku levé ruky řine krev. Strašně mě to bolelo a můj milovaný pejsek ležel na zemi ani se nehýbal. Než se se mnou všechno začalo točit, stihla jsem ještě zavolat policii i doktora.

Dál už to mám všechno v mlze. Skutečně jsem se probudila až v nemocnici. Tam jsem se dozvěděla, že můj Píďa to přežil a je nyní v péči veterináře. Já ale přišla o část prsteníčku na levé ruce. Pes mi ho ukousl a zřejmě spolkl.

Nezlobím se na psa

I když přijít o kus prstu není nic veselého, mám přesto radost, že Píďa si žije vesele dál. Chvíli trvalo, než se zase dal dohromady. Teď je však veselý a hravý, skoro jako dřív.

I když psů se už zřejmě nikdy nepřestane bát. Na toho psa, co nás oba napadl se vlastně vůbec nezlobím. Vím, že hlavní viník je u podobných incidentů vždycky člověk. Páníček, který svého psa nezvládá a dostatečně dobře nevychovává.

Zdena J. (48), Břeclav