Jednou z nejdůležitějších věcí v životě je umění odpouštět, i když si to druzí nezaslouží.  

Věrností Adama, svého manžela, jsem si nikdy nebyla úplně jistá. Nepatřila jsem ale k žárlivým nebo dokonce hysterickým typům. Přesto pro mě bylo docela šokem, když mi jednoho dne oznámil, že si našel mladší partnerku.

Vzali jsme to s rozumem

Děti jsme měli už velké, takže jsem Adamův krok nebrala jako rozbití rodiny, spíš jako popření toho krásného, co jsme spolu prožili a co nás spojovalo. Sama sobě jsem se divila, jak realisticky jsem všechno vzala.

Domluvili jsme podmínky rozvodu a Adam se mi snažil maximálně vyjít vstříc. Ani já jsem mu tedy nedělala žádné schválnosti. A naši potomci to také kupodivu nebrali nijak tragicky. Smířila jsem se s tím, že si budu muset najít pro zbytek života jiného partnera.

Věděla jsem, že to v pětačtyřiceti letech nebude snadné. Zjistila jsem ale, že mě určitá volnost a poznávání nových mužů baví. Nehledala jsem ovšem jen chvilkové dobrodružství. Absolvovala jsem pár rande.

Většinou to byli příjemní muži, ale nikdo, o kom bych uvažovala na delší dobu. A potom mi jednoho dne zavolal Adam a řekl mi šokující zprávu!

Bylo mi také do pláče!

Hlas bývalého manžela zněl v telefonu rozechvěle. Takového jsem ho neznala. Hned jsem ale pochopila důvod. Se svojí slečnou měli nehodu v autě. Ona řídila, on seděl vedle ní. Adamova nová partnerka bouračku nepřežila, on sám bude mít trvalé následky.

Nyní ho už propustili z nemocnice. Přál by si se mnou mluvit, ale pochopí, když odmítnu. Převládla ve mně lítost a souhlasila jsem, že se uvidíme. Když jsem pak viděla, v jakém je Adam stavu, neubránila jsem se slzám.

Můj exmanžel mě prosil za odpuštění toho, co mi provedl a chtěl vědět, jestli bych ho nepřijala zpátky. Ačkoliv jsem věděla, že se mi někteří lidé vysmějí nebo mě odsoudí, nakonec jsem souhlasila. To, co jsme spolu předtím prožili, se nedalo jen tak smazat.

K té tragédii se snažíme nijak nevracet. Podruhé jsme se nevzali, ale vím, že už spolu zůstaneme.

Marcela G. (48), Plzeň