Pokud vás zklame jediné dítě, bolí to. Všechno se ale později může ještě zhoršit.  

V mládí jsem si přála mít hodně dětí, nebylo mi to ale dopřáno. První porod proběhl s takovými komplikacemi, že další těhotenství bylo vyloučeno. Později mi dcera Eva často říkala, že se jí vlastně na svět nejspíš nechtělo. Vzhledem k tomu, co z ní vyrostlo za člověka, měla možná pravdu.

Odešla od nás v osmnácti letech

Už v pubertě začala Eva utíkat z domova a dělat nejrůznější průšvihy. Já ani můj muž jsme na ni nestačili. Cítila jsem se bezmocně. Střední školou procházela jen tak tak, jeden ročník musela kvůli špatnému prospěchu opakovat.

V osmnácti letech pak odešla z domova nadobro, skoro bez rozloučení a bez jakéhokoliv vděku. Věděla jsem, že žije s nějakým pochybným člověkem, o hodně starším. Školu bohužel také nechala. Bála jsem se, co z ní bude.

Donášely se ke mně zprávy, že prý má i něco s drogami. To mi ale Eva popřela. Občas nás navštěvovala, ale důvod byl jediný: vždy prosila o peníze. Pak mi jednoho dne řekla, že čeká dítě. Šokovala mě tím, že neví, kdo je otec.

Po dobu těhotenství bydlela u nás a my jsme to s manželem snášeli. Utěšovali jsme se, že příchod dítěte Evu možná změní. V tom jsme měli pravdu, ale jen na chvíli. Jakmile vnučka Tereza vyrostla, nechala nám jí Eva v podstatě na krku!

Svoji matku celé dětství skoro neznala

Ironií osudu se mi tak splnilo, že jsem mohla vychovávat v pozdním věku ještě jedno dítě. Nebylo to snadné. Eva se občas objevila, ale malá Tereza jí skoro neznala. Jako rodiče brala mě a mého muže.

Takhle se to táhlo dlouhá léta, až do doby, kdy Tereze bylo patnáct. Tehdy se Eva znovu objevila. Podařilo se jí navázat trvalejší vztah s bohatším mužem a pro svoji dceru si jednoho dne přijela, aby jí odvezla nadobro.

Bolelo to strašně moc, tím spíš, že Tereza nijak neprotestovala. Po letech jsem se tak ocitla ve stejné situaci. Ztratila jsem dítě, které jsem se snažila vychovat co nejlépe. Evu i Terezu vídám dnes už málokdy.

Mrzí mě jejich nevděk, ale nikdy nebudu litovat čehokoliv, co jsem pro ně udělala.

Jana Z. (57), Zlín