Maminka zemřela, když jsem byla malá, tak jsem žila a vyrůstala pouze s tátou. Všichni moji nápadníci a partneři tak museli projít důkladnou prověrkou.

V dospívání jsem byla zakřiknutá, nesmělá a když už se mi nějaký kluk líbil, většinou ho můj otec nechtěně zastrašil a odehnal. Byl totiž policajt a každou moji známost si musel takříkajíc „proklepnout“.

Jenže otázky na tělo a dlouhé vyslýchání nebylo pro pubertální kluky ničím, o co by stáli. Většina se tak se mnou loučila slovy „Marto, jsi fajn holka, ale neklapalo by nám to.“

Měla jsem růžové brýle

Dokud jsem byla na škole, tak jsem otcovo chování snášela. Věděla jsem, že to nemyslí zle, a že to dělá jen proto, aby mě ochránil. Ve dvaadvaceti jsem se ale skutečně zamilovala.

Jára bych hrozně fajn kluk a skvěle jsme si spolu rozuměli. Chodili jsme spolu do kina, na výstavy nebo jsme se jen tak procházeli lesem. Klapalo nám to a já byla poprvé ve svém životě opravdu šťastná. Jára věděl, co je táta zač, ale i přesto ho chtěl poznat.

Tak jsem ho pozvala na večeři. „Martičko, věř mi, tohle není chlap pro tebe,“ řekl mi táta, když se Jára vzdálil na toaletu. Tehdy poprvé jsem se mu postavila. Pověděla jsem mu, že se mýlí, že Jára je skvělý chlap a že ho miluji. O tři měsíce později jsme se vzali.

Už jsem ho nepoznávala

První rok našeho manželství byl jako z pohádky. Jenže pak se Jára začal měnit. Z práce chodíval pozdě, utrhoval se na mě, občas se vracel i opilý. Když jsem si s ním chtěla o všem promluvit, práskl dveřmi a odešel.

Byla jsem zoufalá. Nechápala jsem, co se děje. Jára byl čím dál tím vzteklejší, občas jsem z něj měla až strach. Uběhlo několik týdnů a já jsem se od známých dozvěděla, že Jára začal hrát automaty. Prohrál na nich několik desítek tisíc korun.

V tu chvíli mi došlo, že vedle takového člověka už dál žít nemohu a podala jsem žádost o rozvod.

Policajt jako táta

Sbalila jsem si kufry a vrátila jsem se k tátovi. Vůbec mě nenapadlo, že by mohl být v bytě někdo jiný. Vkročila jsem do předsíně a sundala si kabát. Z koupelny jsem zaslechla tekoucí vodu.

Myslela jsem si, že je táta ve sprše. „Ahoj,“ houkla jsem na něj a šla k sobě do pokoje. Otevřela jsem dveře a nestačila jsem se divit. Byl tam nepořádek a všude byly poházené mužské věci. „Ahoj,“ pozdravil mě neznámý hlas.

Otočila jsem se. Přede mnou stál muž, který měl kolem sebe jen obtočený ručník. „Ty jsi určitě Marta, viď?“ Přikývla jsem. „Já jsem Zdeněk, tátův kolega. Právě mi rekonstruují byt, tak mi tvůj táta nabídl, že tu mohu pár týdnů být.

“ „Aha, jasně,“ zamumlala jsem. Sedli jsme si spolu v kuchyni a povídali jsme si skoro celou noc, než se táta vrátil z noční. Než zaplul k sobě do ložnice, řekl mi: „Jo Zdeněk, to by byl chlap pro tebe!“ A měl pravdu.

Se Zdeňkem jsme spolu začali chodit a o půl roku později jsme spolu začali i bydlet. Máme spolu dvě děti a letos oslavíme cínovou svatbu.

Marta N. (41), Poděbrady