Když mi bylo šest let, nechali rodiče mě a sestru poprvé doma samotné. Na ten den nikdy nezapomenu. Šla jsem spát, ale oka jsem nezamhouřila.

S rodiči jsme bydleli na vesnici, v domě prarodičů. Horní patro patřilo mě, starší sestře Lucce a rodičům, a přízemí obývala babička s dědou. Jednou večer se ve vesnici konala veselka, na kterou se těšila celá rodina.

Než přislíbili svou účast, opakovaně se nás se sestrou ptali, jestli nám nevadí být večer doma samy, jestli to zvládneme a nebudeme se bát. „To je dobrý, jen běžte,“ říkaly jsme jim.

Strávit několik hodin v domě jen samy dvě jsme nepovažovaly za nijak nebezpečné. Na vesnici jsme se všichni dobře znaly a v nejhorším případě jsme mohly zazvonit na sousedy.

Spánek nepřicházel

Ten večer, než odešli, nám se sestrou mimořádně ustlali dole v obýváku, abychom náhodou nespadly z krkolomných schodů, které ve starém domě byly. Rozložili nám pohovku a dali nám tam deky a polštáře.

Než se nám začne chtít spát, mohly jsme se odtamtud i dívat na televizi. Se sestrou jsme si pustily na videu animovaný film, ale sestra po několika minutách usnula jako špalek. Já jsem se na film dokoukala a pak jsem televizi vypnula. Zavrtala jsem se do peřiny, jenže jsem vůbec nemohla usnout.

Cítila jsem nepříjemný chlad

Po několika minutách jsem vstala a šla jsem do kuchyně. Nalila jsem si do hrnečku čaj a posadila jsem se na židli ke stolu. Po chvíli jsem se však zvedla a přesunula jsem se jinam.

Měla jsem takový nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje. Ať jsem se posadila kamkoli, nemohla jsem na tom místě vydržet. Cítila jsem chlad a mrazení.

Nevím, jak dlouho jsem takhle putovala po přízemí, ale muselo to být několik hodin, protože jsem náhle uslyšela cvaknutí vrátek.

Podívala jsem se z okna a viděla jsem přicházet mamku. Asi nás šla zkontrolovat a ujistit se, že je všechno v pořádku.

Matka nás odvedla nahoru

Abych nedostala vyhubováno, že nespím, rychle jsem v kuchyni zhasla a rozběhla jsem se zpátky do obýváku. Když jsem běžela přes chodbu, spatřila jsem naproti sobě naprosto jasně a zřetelně postavu holčičky.

Měla dlouhé plavé vlasy a bílé šaty. Leknutím jsem zůstala stát. Dívenka ke mně pomalu přišla a chytla mě za ruku. Asi byla ráda, že si našla kamarádku. V tu chvíli se otevřely dveře a do předsíně vešla mamka.

Rozsvítila a dívenka zmizela. Hrůzou jsem se třásla po celém těle a zkoprněle zírala před sebe. Tak mě maminka našla. „Co se ti stalo?“ zeptala se vyděšeně. Všechno jsem jí řekla. „Pojď,“ řekla a táhla mě za ruku po schodech nahoru. „Tady už spát nebudete.“ Odvedla mě do pokojíčku a vzápětí přivedla i sestru.

Její duše nenašla klid

O několik let později, když jsme už v tom starém domě nebydleli, mi maminka prozradila, že tu holčičku jako malá také viděla. Naprosto přesně mi popsala vzhled i oblečení, které měla dívenka na sobě.

Kdo to byl se asi už nikdy nedozvíme. Já jsem však přesvědčená o tom, že se jedná o ducha nějaké holčičky, která v tom domě kdysi dávno zemřela.

Marika S. (44), Rakovník