Rozvedení lidé to mívají s hledáním partnerů těžší, kvůli svým dětem.    

Po rozvodu jsem zůstala sama se synem Tomášem. Bylo mu tehdy deset let a odchod otce od rodiny dost těžce nesl. Vyčítal nám to oběma a nevzdával se ve své klukovské hlavě naděje, že se zase dáme dohromady.

Byl tu jeden velký problém

Já jsem nic takového neměla v plánu. Vztah s manželem pro mě jednou provždy skončil a on to bral stejně jako já. Sama jsem ovšem zůstat nechtěla. Začala jsem se rozhlížet po novém partnerovi, s vědomím, že by to měl být zároveň i náhradní „táta“ pro Tomáše.

Rozhodila jsem sítě a snažila se využít všech možností, včetně internetových seznamek. Nejvíc mě zaujal jeden sympaťák jménem Martin, se kterým jsem si vyměnila pár mailů, pak i telefonovala a nakonec se s ním setkala.

Zamilovala jsem se do něho na první pohled. Byl tu ovšem jeden velký problém: byl o deset let mladší než já. Co se mě osobně týkalo, vůbec mi to nevadilo. Věděla jsem ale, že se na to lidé kolem mě budou dívat jinak. A nejvíc jsem se bála, jak to vezme můj syn.

Dostala jsem od syna ultimátum

Nějaký čas jsem vztah s Martinem tajila. Možná by se mi to bývalo podařilo ještě déle, ale osud tropí schválnosti a tak nás jednoho dne potkal můj bývalý muž. A od něho se to dozvěděl Tomáš.

Následoval výslech ze strany syna, s kým chodím a jak moc je to vážné. Rozhodla jsem se být upřímná a mluvit pravdu. Jedné otázky jsem se ale bála víc než ostatních, a sice: kolik je mu let.

Když se to Tomáš dozvěděl, pěkně vyváděl a já neměla sílu, abych se bránila. Na téměř jedenáctiletého kluka měl navíc syn těžké argumenty: prý když je mladší, tak mě stejně za chvíli nechá a domů ať ho nikdy nevodím, nebo požádá, aby byl raději v péči otce.

No, vzdala jsem to. Martinovi jsem se to snažila vysvětlit, ale urazil se. Jsem už delší dobu sama. Syn má své kamarády, já nikoho. Nevím, jestli jsem udělala dobře a jestli se mi to jednou nevymstí.

Věra Č.(43), Praha