Před dvěma roky se moje dcera s dětmi rozhodla jet na dovolenou do Albánie. Vrátila se celá rozzářená, že prý potkala skvělého chlapa. Z druhé cesty za ním se už ale nevrátila.
Stále mám před očima ten její rozzářený obličej. „Mami, on je opravdu skvělý. Určitě by nebylo špatné žít s dětmi na zdravém vzduchu u moře. Mohla byst tam za námi jezdit,“ Dcera se jen rozplývala ve svých představách.
Taková byla vždycky. Vrhala se do všeho po hlavě a s naivitou téměř dětskou. Proto také nakonec nedopadlo její manželství. Z velké lásky zbyl jen smutek a dvě krásné malé děti – Tomášek a Nikolka.
Stavěla si vzdušné zámky
A nyní Hedvika opět létala kdesi v oblacích. Z letního flirtu si hned vysnila skvělý rodinný život u moře. Neměla jsem sílu a ani možnost to nějak ovlivnit. Celý podzim se u ní střídala euforie a zoufalství.
To podle toho zda se Besim, tak se ten její albánský milý jmenoval, ozval. Snažila jsem se ji upozornit na to, že Besima vlastně vůbec nezná a že by měla být opatrná. Ona mi ale vysvětlila, že jeho jméno znamená v albánštině důvěru a ona mu prostě důvěřuje.
Nedala se zastavit
Začátkem zimy to Hedvika už nevydržela a rozhodla se, že za Besimem pojede. Sama, bez dětí. Prý si udělají společnou dovolenou, aby se ještě lépe poznali.
Neradi jsme ji s manželem pouštěli, ale nenechala si to vymluvit a začátkem prosince nasedla do letadla směr Tirana.
„Do Vánoc jsem určitě doma. A děkuju, že mi pohlídáte děti“ Rozloučila se s námi. To jsem ji viděla naposledy.
Zmizela beze stopy
To, že se nám dcera ozývala jen sporadicky a nakonec přestala úplně, jsme brali u ní jako standard. Prostě byla taková. Pak ale nepřiletěla domů ani na ty Vánoce. Najednou jsme si uvědomili, že nemáme ani kontakt na toho jejího Besima.
Nastalo dlouhé pátrání, ale dcera, jakoby se propadla do země. Byla prohlášená za nezvěstnou. Místní policie konečně našla Besima. Ten tvrdil, že chtěli jít na výlet do hor. Cestou se prý ale nepohodli a rozešli se.
Chvíli ještě čekal v horské chatě a pak se na túru vydal sám, aby si vyčistil hlavu. Prý si myslel, že je Zdena už dávno doma, ale neozývá se , protože je naštvaná. Navíc chtěla za každou cenu stihnout Vánoce s dětmi.
Věří mu, ale já ne
Místní policie této verzi uvěřila. Domnívají se, že někde spadla v horách cestou zpátky do města. Její tělo ale dodnes nenašli. Nevěřím Besimově pohádce. Myslím si, že se mezi nimi stalo něco horšího a on ji někde shodil v horách ze skály.
Cítím to, že dcera už nežije, že je on vrah, ale nemůžu to nijak dokázat. A doma na Zdeňku pořád marně čekají její dvě malé děti. Co jim mám říct?
Vanda B. (54), Mělnicko