Sny o Hráškovi jsem mívala často. Většinou se mi zdálo, jak jsme spolu někde na výletě nebo jak si hraje s ostatními psy. Tento sen byl ale jiný. Dodnes, když si na něj vzpomenu, tak cítím smutek a bolest.

Hráška, malého teriéra, jsem si koupila, když jsem se odstěhovala od rodičů. To mi bylo pětadvacet let. Celý svůj život jsem toužila mít psa, ale protože mladší bratr trpěl alergií na zvířecí srst, nebylo to možné.

Majiteli, který mi dvoupokojový byt v centru města za slušnou cenu pronajímal, zvířata nevadila, takže mi v pořízení psa už nic nebránilo. A jelikož jsem žila sama, toužila jsem po zvířecím kamarádovi hned dvakrát.

Chlupatý čtyřnohý kamarád

Vždycky se mi moc líbili Jack Russell teriéři. Když jsem na internetu uviděla inzerát, že se nedaleko našeho města v jedné chovné stanici narodilo pět štěňátek, hned jsem tam zavolala a zeptala se, jestli bych se na ně mohla přijet podívat.

Jen u podívané ale nezůstalo. Malé chlupaté miminko jsem si hned zamluvila a o měsíc později, když už mohli jít štěňata od své maminky, jsem si pro něj jela a odvezla si ho domů. Dala jsem mu jméno Hrášek.

Byli jsme pořád spolu

S Hráškem jsme byli nerozlučná dvojka. Byl to můj nejlepší a nejvěrnější přítel. Skoro všechen volný čas jsem trávila s ním.

Chodili jsme na dlouhé procházky, jezdili jsme na výlety, také jsme se zapsali na cvičák, kde jsme poznali já i Hrášek velkou spoustu bezvadných lidí.

Jelikož se můj život točil hlavně kolem Hráška, stávalo se, a to docela často, že se mi o mém hafanovi i zdálo.

Už se jen ploužil a polehával

Čas plynul jako voda. Z hravého štěněte se stal brzy bláznivý puberťák, pak maličko rozumný dospělák a nakonec zešedivěl a zestárl do psího dědečka. Stejně jako staré lidi, tak i Hrášek měl na stará kolena různé zdravotní potíže.

Měl bolavé klouby, když mu bylo třináct let, tak začal trpět cukrovkou, a ve čtrnácti se objevily i problémy se srdíčkem. Musel brát léky a dlouhé procházky už nezvládal. Většinu času strávil ve svém pelíšku nebo u mě na posteli a spal.

Poslední týdny, když už pro něj bylo obtížné do postele vyskočit, tak si jen lehl na zem před ní, a já jsem ho pak do ní dávala. Věděla jsem, že je jen otázkou několika měsíců, než přijde jeho konec…

Navždy zavřel oči

„Tak sem pojď, ty můj milovanej kluku,“ řekla jsem a vzala Hráška do náruče. Položila jsem ho na postel, kde se stočil do klubíčka. Chvíli jsem ho ještě hladila po kožíšku a pak jsem usnula.

Tu noc se mi zdál sen, na který nikdy nezapomenu. Spala jsem, když do mě Hrášek začal rýt packou a to mě vzbudilo. Podíval se na mě svýma krásnýma očima, ve kterých bylo plno lásky a vděčnosti. Jakoby tím pohledem říkal „děkuji“.

Pak mi olízl tvář, položil mi hlavu na hrudník a zavřel oči. Ráno jsem se probudila. „Hrášku,“ zavolala jsem. Nic. „To ne,“ hlesla jsem a oči se mi naplnily slzami. Vzpomněla jsem si na sen a došel mi jeho význam.

Hrášek během noci zemřel a prostřednictvím toho podivného snu mi přišel dát poslední sbohem.

Veronika Š. (41), Ústí nad Labem