Nemohl se smířit s tím, že jsem ho opustila kvůli jinému. Každý úplněk mě ve snu zavřel do klece s hladovými krysami, které mě chtěly sežrat zaživa.
Někomu se nezdají sny skoro vůbec, někomu skoro každou noc. Já patřím mezi ty, kterým se zdají hodně, už odmala. Většinou mě varují před nebezpečím nebo představují jakési vize budoucnosti.
Před necelým rokem se mi však začal zdát tak ošklivý sen, že mi při vzpomínce na něj ještě dnes běhá mráz po zádech.
Sen se pravidelně opakoval. Začala jsem si poznamenávat dny, kdy se mi zdál, a tak jsem zjistila, že se mi vrací vždy v době úplňku.
Zavřená v kleci
Sen pokaždé začínal stejně – krásně a nevinně. Objevil se krásný vysoký muž s náhrdelníkem kolem krku. Měl na sobě kožené kalhoty a bílou rozepnutou košili, která odhalovala jeho svalnatou hruď.
Vypadal jako z jiné doby. Usmíval se na mě a nabádal mě, abych k němu přišla blíž. Když jsem byla asi metr, dva od něj, obestoupila mě klec. Když jsem neměla šanci utéct, hodil na mě desítky hladových krys, a začal se smát.
Krysy okamžitě začaly lézt po celém mém těle a kousat mě. Křičela jsem hrůzou a bolestí. Pak jsem se pokaždé probudila.
Stále cítí zášť
Uplynul asi půl rok a sen se stále opakovaně vracel. Velice mě to trápilo. Dokonce jsem začala zvažovat návštěvu psychologa.
Pak jsem si ale vzpomněla na jednu známou, co se zabývá výkladem snů, minulými životy a dalšími věcmi mezi nebem a zemí, a rozhodla jsem se ji navštívit.
„Chápu, že tě to trápí,“ řekla, když jsem jí sen převyprávěla. „Ale neboj se, určitě tomu přijdeme na kloub.“ Pak se mě začala vyptávat na spoustu věcí – na moji práci, milostný život, bývalé partnery a podobně.
Nakonec došla k závěru, že můj sen bude souviset s mým minulým přítelem, kterého jsem po tříletém vztahu opustila. Prý vůči mě stále cítí zášť a nemůže mi odpustit.
Bolestná pomsta
„Co s tím teď ale mám dělat?“ zeptala jsem se zoufale a vzpomínala jsem na Honzovo chování po našem rozchodu. Neustále mi volal a psal smsky a maily. Nejprve zoufalé, ve kterých mě prosil, abych mu dala druhou šanci, později útočné, až výhružné.
Nějakou dobu jsem měla pocit, že mě dokonce pronásleduje. Že by snad začal provozovat nějakou černou magii a jejím prostřednictvím se mi mstít? Nechtělo se mi tomu věřit, ale vše nasvědčovalo tomu, že to tak bude…
Zlomila jsem kletbu
Prosila jsem známou o nějakou radu. „Přece musí existovat nějaký způsob, jak ho té nenávisti zbavit…“ Bylo vidět, jak usilovně přemýšlí. Nakonec mi slíbila, že se pokusí do dalšího úplňku něco vymyslet.
Za několik dní se mi ozvala a poradila mi jeden rituál. „Musíš ho provést den před úplňkem, přesně o půlnoci. Udělala jsem přesně to, co mi řekla.
Po celé ložnici jsem rozestavěla svíčky a do ruky jsem si vzala dřevěnou hůlku napuštěnou nějakými vonnými esencemi, kterou jsem zapálila a pronesla zaklínadlo.
Pak jsem šla s obavami spát. Sen přišel zase. Tentokrát mě však muž nezavřel do klece, ale dal mi do rukou bílou holubici. Od té doby se sen už nikdy nevrátil.
Zuzana L. (40), Liberec
