Za svůj dlouhý život prožil náš čtenář několik zvláštních událostí, o které se chce se čtenáři a čtenářkami podělit.

Rád bych se vám svěřil se třemi případy, kdy jsem se osobně setkal s tajemnem. První se týkal mé druhé ženy. Bydleli jsme v Plzni, ale brzy mi udělala vrásky na čele manželčina silná vazba ke svému původu v moravské obci u Hranic. Tyto vztahy umocňovala skutečnost našeho bezdětného manželství.

Patřili k sobě!

I když její rodiče zemřeli, upínala dále přízeň ke své moravské sestře a její rodině. Říkal jsem si: Anna si v Plzni zvykla, byla oblíbena spoustou přátel, ale co naplat, kořeny měla na Moravě.

Když v listopadu 2011 zemřela, nemohl jsem jinak, než pohřbít ji v její rodné obci. Po převozu zesnulé nastaly komplikace s uložením do hrobu. Tamní hřbitov s několika stovkami hrobů měl pouze jedno volné místo.

Při jednání na obecním úřadě se zjistilo, že toto místo se nachází zcela vedle hrobu manželčiných rodičů! Takže láska až za hrob. Náhoda?

Byl to dárek z onoho světa?

V 80. letech jsme trávili s manželkou dovolenou u moře v Rumunsku. Kromě různých suvenýrů jsme koupili ve 3 velikostech skleničky na víno, sada po 6 kusech. Našly výstavní umístění ve vitríně našeho obýváku a občas posloužily ke slavnostnímu přípitku.

Jednou se stala nehoda – manželce sklenička vypadla a rozbila se. Po 5 letech od smrti manželky jsem tuto skleničku našel ve vedlejší skříňce. Původní sada sestávala ze 6 kusů a náhradní nebyla. Nemohl jsem věřit svým očím.

Snad moje manželka z onoho světa mi doplnila chybějící počet? A do třetice: vlastním řetízek s křížkem. Jsou lidé, kteří ho z krku nesundávají, ale já ano. Ukládám ho do malé prstýnkové etue. Tam byl uložen ještě jeden křížek, ten se ale náhle ztratil.

Snad mi vypadl, ale v bytě nebyl k nalezení. Uběhla řada týdnů, a aniž bych si na křížek vzpomněl, našel jsem ho na chodníku na konci ulice u mého bydliště! Nedovedu si to vysvětlit.

Miloš Š. (89), Plzeň